Každá židle má nějaké prvotní určení: může to být židle pracovní, která se dále ještě dělí na židle k počítači, do kuchyně atd., židle odpočinková určená k relaxaci těla (může to být jakési polokřesílko), židle jídelní, židle zahradní…. U židle, kterou používáme při práci v kuchyni, se dva důležité atributy – pracovní a relaxační - mohou (a měly by se) doplňovat a nemusí být v rozporu; na dokonale vybrané židli můžeme pracovat a přitom současně nechat odpočinout páteři a nohám. Často se ovšem stává, že si na kuchyňské práce pořídíme židli a brzy ji přestaneme používat. Zjistíme totiž, že nás obtěžuje a unavuje neustálé usedání a opětné vstávání. A tak jsme zase tam, kde jsme byli - po celou dobu přípravy večeře nebo slavnostního oběda stojíme. Je to proto, že kuchyňské práce jsou různorodé, vyžadují hodně pohybu a u ničeho už při dnešním stylu vaření nesedíme hodinu, ba ani půlhodinu. Dnes už nehněteme půl hodiny těsto, ani stejnou dobu netřeme ručně cukr s vejcem. Chyba může spočívat v tom, že židle má sice kolečka, ale nemáme ji dobře výškově nastavenou. Protože je ale důležité měnit při práci polohu páteře a nechat nohy odpočinout, je nezbytná židle s nastavitelnou výškou. Pohodlnější, jak brzy zjistíme, je totiž neusedat až dolů, na normálně vysokou židli, ale jen tak se trochu opřít a se skoro nataženýma nohama. Vysoká židle, na které se „polosedí“ a o kterou se „poloopírá“, je proto dobrým řešením mezi namáhavějším stáním a krátkodobým usedáním a vstáváním. K vysoké židli musíme mít alespoň část pracovní plochy v odpovídající výšce. U zvýšeného pultu pak vsedě můžeme čistit zeleninu, přebírat čočku a dělat další nudné, rutinní práce, „piplačky“, u kterých ve stoje bolí nejen nohy, ale také za krkem, protože musíme mít maximálně skloněnou hlavu. U takového pultu také můžeme mít nastálo židli fixní bez koleček - praktickou trojnožku s nízkým opěrátkem plynule vycházejícím z tvarovaného plastového sedáku a podpírající jen bedra, což nás ovšem nutí zaujímat zdravou vzpřímenou pozici. -ag-