Rozkvetlé kočičky a jehnědy, lesní stráň posázená modrofialovými podléškami a nesměle pučící listoví bříz spolu s trylkujícími ptáky, oslavujícími příchod jara, to byla vždy neklamná znamení Velikonoc. Naši předkové je světili nejen v kostele a na poli, ale především v kuchyni. Po zimním půstu se lidský organismus už jen třese na čerstvou zeleninu a další dobroty. Co si tedy připravíme dobrého? Každý den přináší překvapení - Zelený čtvrtek Velikonoční týden začíná Zeleným čtvrtkem, dle lidové tradice bychom měli sníst něco zeleného. Prý i Ježíš Kristus jedl při poslední večeři bylinkový salát zakapaný olivovým olejem a citrónovou šťávou. I my můžeme vykouzlit něco podobného, ale spíše dáme přednost hlávkovému salátu, který je obzvlášť dobrý se zakysanou smetanou či si připravíme šopský salát (směs okurky, rajčat a paprik hojně zasypaná strouhaným balkánským sýrem). Chceme-li však využít darů jarní přírody, můžeme to zkusit se salátem z čerstvých pampeliškových lístků (dělá se stejně jako hlávkový salát) nebo se můžeme rozhodnout pro kopřivový špenát. Na něj si natrháme potřebné množství čerstvých mladých kopřiv, ze vzrostlejších použijeme jen vršky, ty pak spaříme vařící vodou. Na prkénku je drobně nasekáme a dále postupujeme stejně jako při přípravě klasického špenátu. Především nezapomeneme přidat na dochucení stroužek česneku rozetřený se solí, vajíčko a mléko. Velký pátek Býval vždy nejsmutnějším dnem z celého roku. Jde o den Kristova umučení a katolíci tento den nemají od 14 let jíst maso a starší 18 let se pak smějí najíst do sytosti jen jednou denně. I nevěřící se tento den mohou vyhnout těžkým masitým jídlům, vždyť řada laskomin je ještě čeká. Například salát z naklíčených luštěnin může být tím pravým velikonočním hitem, který organismus příliš nezatíží a přitom dodá tělu potřebné vitamíny. Vajíček se také můžeme tento den zříci, vždyť o několik dní později jich budeme mít tolik, že se nám o nich bude až zdát. Nebo si můžeme připravit nějaký pokrm z květáků, kterých je nyní na trzích dostatek ve výborné kvalitě. (Dovážejí se k nám z jižní Francie.) Probuďme svou fantazii a neustrňme na klasickém smaženém květáku. O nic horší, spíše naopak, není vařený květák přelitý bešamelem se strouhaným sýrem – třeba francouzským, aby s tou bělavou zeleninou ladil v národních barvách. Večer se pak můžeme pustit do pečení tradičního velikonočního beránka – připomínky slavnostního židovského jídla. Snad u nás nenajdeme domácnost, kde by neměli formu na beránka. Někdo ho peče z piškotového těsta, jiný z kynutého, další z třeného – co kraj či rodina – všude jiný zvyk. Ale každý mu posadí dvě rozinky místo očí a třetí na špičku čumáčku a na pocukrovaný či čokoládou politý krček uváže veselou mašli. Beránek pak stojí po celé Velikonoce na slavnostně vyzdobeném stole a vítá příchozí. Bílá sobota Tento den je nejdelší bohoslužba v katolické církvi. Začíná zpravidla v osm hodin večer svěcením ohně. Hospodyně si ho dříve přinášely do svých vymetených kamen, aby se jim celý rok dařilo v kuchyni. Na Bílou sobotu se peče vinná klobása či velikonoční mazanec – zadělává se na něj stejné těsto jako na vánočku, jen se nesplétá, ale udělá se pěkný velký kulatý bochník a do jeho středu se nařízne znamení kříže. Někde se také připravuje staročeské pečivo zvané Medovec. V podstatě jde o měkký vyšší perník pečený v pekáči, který se polévá cukrovou citrónovou polevou a krájí na kostky. K obědu bývalo zvykem péci ruládu z mletého masa nebo kousek skopového se špenátem či jen tak na česneku. Neděle velikonoční Svátek z mrtvých vstání Ježíše Krista. U oltáře se v tento den světí beránci, mazance i nabarvená vajíčka, případně také víno a pivo. Nadchází slavnostní oběd, což je i dnes leckde velikonoční nádivka z uzeného a drůbežího pečeného masa, z vajíček, housek a především z mladých bylinek a z kopřiv. Jinde tradičně pečou velikonoční hlavičku, kde jsou housky nahrazeny vařenou krupičnou kaší. Pro Ostravsko je typická tzv. Šoldra. Oč jde? Z polohrubé mouky se zadělá tužší kynuté těsto, které se vyválí do tvaru obdélníku a pečlivě se do něj zabalí uvařené studené uzené vykostěné maso, nechá se vykynout, potře žloutkem a dá se péci. Večer ještě můžeme pro koledníky přichystat jidášky. Malé šnečky z kynutého těsta, které si dříve vychladlé mazávali medem. Když se dobře upečou, jsou měkké a voňavé i několik dní. Pondělí velikonoční Je ještě pohanským svátkem, který má svůj počátek v pradávných dobách. Vejce se už tehdy stalo symbolem života a znovuzrození a zvyk pošvihat ženy a dívky pomlázkou a rozproudit v nich jarem omládlou krev nebyl zapomenut ani v 21. století. Koledníci stále ještě obcházejí domy se starobylými průpovídkami a za své koledování si odnášejí dnes nejen malovaná či jinak zdobená vajíčka, ale i čokoládové pamlsky ve tvaru vajíček, kuřátek nebo zajíčků. Zkuste jim k tomu třeba přidat velikonoční perníčky ve tvaru kuřátek nebo vajíček, případně klobásy zapečené v listovém těstě, jak bývá zvykem na Valašsku. -daš-