Ze stěny nad kuchyňskou deskou, mezi spodními a horními skříňkami, se dnes přenesme na místo, které je při běžném stání u kuchyňské linky neviditelné, nenápadné a zdánlivě nevyužitelné. Je to spodní plocha horních skříněk, které většinou mívají unifikovanou hloubku 30 centimetrů. Co se tady dá vymyslet? Připevnit (přilepit, navrtat) se do dna horních skříněk dají závěsné tyče kovového programu. Ušetří se tak vrtání do obkládaček nad pracovní deskou, které tak mohou zůstat nepoškozené, celistvé. Připevnit sem tak můžeme dlouhou kovovou tyč, nebo dokonce dvě za sebe. Jednu blíže ke stěně – tady bude viset delší kuchyňské náčiní jako vařečky - a na přední tyč, trochu výše umístěnou, dáme maličkosti. Ideální je na tyč dát dostatečné množství kovových háčků – náčiní tak můžeme zavěsit kamkoliv a posunovat podle potřeby ke straně. Spodek horní skříňky je také místem, kam se dává kuchyňské osvětlení; umísťuje se ke stěně tak, aby skříňka bránila oslnění. Stejně tak se dá šetřit místo na pracovní desce, kde bývají různé stojany a držáky na papírové utěrky, alobal, pečicí papíry, sáčky a podobně. Tyto věci je dobré mít po ruce, ale zároveň nemusejí být zrovna pořád na očích. A právě pod horní skříňku se všechny role vedle sebe perfektně schovají. Na spodní stranu horních skříněk umístíme výhodně ještě jednu věc – konstrukci na kuchařskou knihu. Kniha položená na tomto držáku bude „ve vzduchu“, dostatečně vysoko, což má několik výhod: text bude blíže našim očím, než kdyby recepty ležely na pracovní desce. Kniha bude také lépe osvětlena a ocitne se mimo dosah ušpinění – nevylijeme na ni mléko, ani ji nezapatláme těstem. Věci, které jsou ploché a mají v sobě alespoň kousek kovu, můžeme na toto velmi přístupné, ale úplně nenápadné místo odkládat také úplně neviditelně: náčiní tu nebude viset, ale bude „naležato“. Stačí připevnit na horní skříňky zespodu magnetickou tabuli – větší nebo jen malou, podle potřeby. A pak už zbývá jenom různé zavíráky, otvíráky, kovové zátky a vývrtky „přicvakávat“ k magnetu. -ag-