Recepty na zajímavé koktajly nás neustále lákají - už svým přitažlivým zjevem. Na začátku léta je ta pravá doba ke konzumaci rozmanitých koktajlů – mnoho z nich jistě ochutnáme na prázdninách v zahraničí a po návratu domů si je budeme chtít namíchat i doma. Ať se chystáme do tajů barmanského řemesla proniknout „jen tak trošku“ a jen pro potřeby letních večerních zahradních dýchánků, kdy chceme překvapit své přátele, nebo to myslíme se zdokonalením umění míchání nápojů doopravdy – tedy v obou těchto případech nebude na škodu malé opakování. Podle něj si jako začátečníci pořídíme či doplníme barmanské nádobíčko. Přátele pak překvapíme přímo profesionálním servírováním míchaných drinků. I když se někdy toleruje určitá improvizace, normálně má každý míchaný nápoj předepsaný tvar sklenky, ve které se podává. Zavedená je i dekorace sklenky - pískovým cukrem, řezem citronu, plátkem pomeranče, koktajlovou třešní apod. K některým míchaným nápojům se musí podat slámka nebo dvě, k jiným dlouhá barová lžička, k dalším slámka i lžička… Bez šejkru není barman… Společně se slovy „bar, barman, koktajl“ se snad ze všeho nejdříve vybaví výraz „šejkr“. Je to také nejtypičtější předmět dnešního barmana, jakýsi jeho symbol. Tato specifická nádoba se vyvinula zřejmě z vysoké sklenice na míchání nápojů (míchací sklenice), která se opatřila zátkou či nějakým poklopem. Jejím náležitým uzavřením a propracováním proporcí sklenice (převážně v kónický tvar, dále zesílením skleněných stěn nebo změnou stěn na kovové) pak postupně vznikl už novodobý, současný šejkr. (Řečeno co nejobecněji – jakýsi šejkr může i přechodně vzniknout z jakékoliv sklenky, která se neprodyšně přiklopí a v níž se protřepou všechny ingredience.) Šejkry se dnes dají rozdělit na kovové, skleněné, kombinované – a dále na dvoudílné a třídílné šejkry. Dvoudílný šejkr (někdy je nazýván boston) bývá většího objemu a bývá také dražší. Je ponejvíce napůl skleněný, napůl kovový (suroviny dáme do skleněné části, načež přiklopíme kovovým vrškem), případně celokovový. S třídílným šejkrem se podle některých názorů lépe pracuje – zaměřit pozornost by na něj měly zejména začínající ženy-barmanky, lépe se prý hodí pro ženskou ruku – a výhodou je u něho také zabudované sítko. Tvar šejkru si ale musí každý najít sám podle své ruky; obecně platí snad jen to, že by neměl být příliš objemný a spíše delší (vyšší) než kratší. Barman - začátečník musí šejkr co nejpohodlněji uchopit tak, aby s ním zvládl relativně dlouhé a velmi energické protřepání, což z počátku není právě jednoduché. Naší pozornosti by také nemělo ujít sítko, pokud je šejkr má – nemělo by být ani příliš husté, ani řídké. -ag-