Přesýpací hodiny – to je odedávna něco magického a uklidňujícího. A v dnešní uspěchané době dvojnásobně. Možná že jsou to nakonec vůbec jediné hodiny, které nás neznervózňují tím, jak čas nemilosrdně běží, ale naopak pohled na ně nás přímo uklidňuje. I když pozorovat pomalý pohyb kyvadla nástěnných starodávných hodin, má také něco do sebe. A tady se nabízí myšlenka – proč tedy takovouto poněkud „relaxační“ časomíru neumístit tam, kde většinou bojujeme s časem v úsilí udělat rychle večeři a případně ještě stihnout i něco upéct? Velké, anebo docela miniaturní hodiny na kuchyňské lince jsou zajímavou dekorací a navíc se hodí, třeba když vaříme vajíčka. Jenom je musíme samozřejmě po očku sledovat, protože až se přesypou, nedají nám žádný zvukový signál. Ale zato nám vaření udělají trochu více pohodové. Než se dopeče koláč, můžeme si dát dobrý čaj nebo sklenku vína a pohled na stylový chronometr nás nebude stresovat. Nástěnné hodiny „kukačky“ nakonec odedávna bývaly součástí velkých kuchyní, chudších i honosných měšťanských. Byly umístěny v oddychové části kuchyně, která bývala právě tak rozlehlá, jako ji budujeme v dnešní době. Obytná místnost měla stejně jako dnes pracovní část, jídelní část a pak prostor pro odpočinek: to bylo křeslo či křesla se stolečkem, ale ještě častěji jenom pohovka, tzv. „otoman“. Tady si pán domu dával po obědě šlofíček – bijící hodiny ho pak po krátkém oddechu opět přivedly k životu. Když v dnešní obytné kuchyni přejdeme do jídelního prostoru, tam za jídelním stolem u stěny (třeba vedle příborníku) zase nejlépe vynikne jiný typ hodin – honosné vysoké hodiny, podle hodinářského názvosloví takzvané „hodiny podlahové“. Tento odborný název je možná trochu zavádějící, ale jsou to asi 1,20 – 1,80 metru vysoké hodiny stojící na zemi. Takové hodiny jsou už sice velkou investicí, ale zároveň krásnou řemeslnou prací a dokonalou dekorací jídelny. -ag- Foto: archiv