Při koupi nových kuchyní se stále profilují dvě velké skupiny lidí: první tíhnou ke klasice a konzervatismu, a upřednostňují „věčné“, vždy moderní barvy. Nebo alespoň něco, o čem se předpokládá, že je stále moderní – tedy „tolerantní“ barvy a tvary, které se dají kombinovat skoro se vším. Klasickým případem jsou kuchyně dřevěné, které jsou po dlouhá léta, vždy s malými přestávkami, opravdovým evergreenem. Zejména ty ze světlého dřeva. Vedle „věčného“ dřeva je tady potom dále nepřeberná paleta škály barev a barevných tónů. A tady se začíná vybírat teprve doopravdy. Jaká je ale ta správná barva přesně pro nás? Aktuální barvy jsou jak pastelové, tak jasné, přímé a syté. Protože kuchyně je velká investice, té druhé, odvážnější možnosti se lidé mnohem více obávají. Ti, kteří si jinou než nenápadnou dřevěnou kuchyni v podstatě nedovedou představit, ale nějakou tu změnu by přece jenom vítali, se dají spíše přemluvit na něco rovněž méně nápadného. Tedy zvolí spíše pastelové kuchyňské kreace, nežli by rovnou přešli na ostré, syté barvy na velkých kuchyňských plochách. Proč si ale lidé vybírají naprosto odvážnou a jednoznačnou barevnost – třeba temně modrou nebo sytě zelenou kuchyni s vysokým leskem? Důvody se mohou rozdělit do několika skupin: buď je zákazník veden rychlým a silným okamžitým zájmem, anebo naopak dlouhým uvažováním. Buď se mu taková kuchyně zalíbí na sto procent a většinou na první pohled, a to tolik, že si řekne: „Ta a žádná jiná!“. Anebo je to výsledek racionálního a dlouhodobého uvažování, kdy dojde právě k tomuto řešení. Anebo je tu třetí možnost – jakási vzpoura, absolutní změna stylu. Když už změna, tak pořádná. Chce se cítit doma jinak, a možná také chce, aby okolí zaznamenalo jeho posun k moderně, jeho umění zkoušet nové a avantgardní věci. -ag-