Je spousta věcí, které do kuchyně ani tak nepatří, ale přesto se tam nakonec vždycky nějak ocitnou. Předměty se do kuchyně pomalu a nenápadně přesunují z jiných částí bytu - ponejvíce z pracovny či obývacího pokoje. Je to možná proto, že o některé práci (mechanické, ale i duševní) jednoduše po čase zjistíme, že se nám lépe dělá v útulnějším prostředí kuchyně, případně prostě poblíž ledničky. Protože kuchyně je jakýmsi přirozeným centrem všeho dění, stahujeme se do útulného kouta k jídelnímu stolu s činnostmi od kuchyňských prací odtažitými a s přípravou jídla nesouvisejícími. Je to tak nakonec odedávna. Jednotvárné a přímo klasické zašívání u kuchyňského stolu možná nezmizelo, ale bylo doplněno takovými činnostmi, nad kterými by prababičky žasly. Třeba plánování chodu domácnosti na počítači, který se běžně v našich velkých obytných kuchyních vyskytuje. Samozřejmě dále od pracovní plochy, ale někde kolem jídelního stolu mívá na mobilním stolku už běžně svoje místo. Počítač nám s celým chodem domácnosti vydatně pomáhá - finance, nákupy, plánování prací a tak dále. Potom, když dokomunikujeme s počítačem, zase se v kuchyni vracíme k práci našich prababiček. Třeba k žehlení - k čemuž ovšem na rozdíl od nich sledujeme televizi, která také v kuchyni nezřídka bývá. Buď se do malé kuchyně vmáčkne televize takřka kapesní, nebo naopak obrovské kuchyni televize někdy také vévodí. To je samozřejmě diskutabilní, protože v kuchyni by měla vládnout velmi přísná „televizní“ pravidla - kdy televize zůstane nekompromisně zavřená a nebude rušit. V kuchyni si děláme plánování celého dne, takže se tady určitě najde i obyčejný zápisník, plánovací kalendář i kalendář stojací či závěsný. Kartičky na poznámky a seznamy nákupů, i (pokud možno vždy píšící) tužky a fixy a zvýrazňovače. Všechno, co nám pomáhá s nekonečným koloběhem doplňování zásob a plánování drobných denních úkolů. Aby to však nebylo kontraproduktivní a nezvyšovalo množství drobností v kuchyni, striktně vyhradíme těmto předmětům jeden šuplík nebo polici. -ag-