Kuskus (Cous cous) aneb zajímavá těstovina z tzv. tvrdé pšenice, která již po staletí patří k prazákladním rostlinám. Už v pravěku patřila do jídelníčku člověka téměř na celém světě. Většina kulturních druhů a odrůd pšenice pochází z povodí Eufratu a Tigridu. Odtud se šířila po celé Evropě a Asii, v 16. století ji kolonisté přivezli do Ameriky, v 17. století do Afriky a v 18. století do Austrálie. Tuto rostlinu známe a využíváme i u nás, ale kuskus, který je také z pšenice, se v našem jídelníčku objevuje jen ojediněle a mnohdy si s ním neumíme ani poradit, a to je škoda. Zdravotní aspekty pšenice Tato obilovina je ze všech druhů obilných plodin nejvýživnější a dá se déle skladovat než jiné druhy obilí. Je především zdrojem škrobu, bílkovin, tuků a vitamínů, zvláště B1 a E. Obsahuje také lepek (směs bílkovin obsažená v obilkách), který po nasycení vodou bobtná a váže moučná zrna. Zpracování pšeničných zrn Nejrozšířenější druh pšenice – Triticum aestivum – tedy pšenice obecná, se zpracovává především mletím obilných zrn na mouku. Pšeničná mouka z loupaných zrn je světlá, mírně nažloutlé barvy a typické vůně a chuti, z neloupaných zrn pak získáváme světle hnědou mouku, tzv. celozrnnou. Biologicky hodnotnější jsou mouky celozrnné a mouky výše mleté, tzv. hrubé. Vedle několika druhů mouky, hrubé krupice a dětské krupičky je pšenice také surovinou i pro průmyslovou výrobu škrobu, klíčkového oleje a alkoholu. S jakými druhy pšenice se tedy v potravinářství můžeme setkat? Jde tedy o pšenice rychle zrající, tvrdé, teplomilné neboli stepní, které obsahují více bílkovin, mají tedy vysoký obsah lepku a hodí se především k výrobě těstovin. Vedle toho se pěstují i pšenice nízkoproteinové, vhodné do vlhčího klimatu, s delší dobou zrání a s měkčím zrnem. U nás jsme byli zvyklí především na měkčí pšenice, a proto k tradicím české kuchyně patří více vaječné těstoviny, kde vejce nahrazují menší soudržnost rozdrcených moučných zrn. Takové těstoviny jsou pak energetičtější a rozhodně se nehodí ke konzumaci při redukčních dietách. Dnes se však i řada českých výrobců specializuje na výrobu těstovin z tzv. tvrdozrnné pšenice dovážené z jižních zemí, především z Itálie, bez přidání vajec. A zpět k jádru kuskusu K zajímavým pšeničným produktům patří mimo jiné také kuskus, který se u nás začal objevovat v obchodní síti až od 90. let 20. století. Oč jde? Je to speciální krupice vyrobená z tvrdé pšenice – Triticum durum. Patří k oblíbeným pokrmům především v severní Africe – tedy v Maroku, Tunisku a Alžírsku, odtud se k nám dostala přes Francii, ale dováží se k nám i z Itálie, a to v klasické podobě či jako předvařený sušený polotovar. Na obalu klasického kuskusu se dočteme, že jde o bezvaječnou těstovinu celozrnnou, která vznikla z hrubě mleté celozrnné pšeničné krupice a je vhodné ji skladovat při relativní vlhkosti vzduchu do 7oC. Obal předvařeného kuskusu zase hlásá, že jde o semolinové těstoviny sušené, vyrobené z tvrdé pšenice. Základní příprava Zde se názory různí. Někde nám radí, abychom kuskus nejprve na sucho opražili a pak teprve zalili vařící vodou. Vařili na mírném ohni 10 - 15 minut. Jinde se říká, že stačí zalít tuto potravinu studenou vodou, přivést k varu a krátce povařit. Další recepty doporučují pouze zalití kuskusu vroucí vodou a pak ponechat pokrm pod pokličkou 10 - 15 minut, tedy do doby, než se krupicová sytě žlutá zrnka nasytí vodou a vytvoří lehce stravitelný pokrm. Jste-li majiteli parního hrnce, můžete kuskus vařit také v páře, v tom případě k jeho uvaření potřebujete 10 minut. Chuťová variabilita Ať tak, či onak, je kuskus velice zajímavou variantou rýže nebo klasických těstovin. Používá se jako příloha k masitým či zeleninovým pokrmům s omáčkami či bez nich. Je vhodný do ovocných i zeleninových salátů. Dá se použít jako moučník či hlavní jídlo. Lze ho konzumovat teplý i studený. Je ho možné připravit na bezpočet variant sladkých i slaných, a tak se mu budeme věnovat i příště, kdy se zaměříme na jeho přípravu a konkrétní recepty. -daš-