V kuchyni má zůstávat příjemné chladno, při vaření se totiž docela zahřejeme, dost se při práci hýbáme a ještě si k tomu „přitápíme“. I když možná právě nepečeme v troubě, v kuchyni se můžeme opravdu zapotit. Pokud máme kuchyni připomínající strojovnu a opravdu nám nechybí snad žádný moderní spotřebič, stoupá nám nejen účet za elektřinu a úroveň hluku v kuchyni, ale stoupá i vnitřní teplota místnosti. Chladnička, mraznička, mikrovlnka, nějaký ten otevřený hořák při vaření, navíc další drobné spotřebiče, počínaje třeba toustovačem a konče kávovarem a varnou konvicí. Navíc ve větší kuchyni jsou běžně v provozu pračky. Teplo v kuchyni tedy nenápadně, ale stále přibývá. Aby nás při práci příliš neunavovalo vedro a také aby se tu zbytečně nekazily potraviny, měla by být teplota v kuchyni skutečně tak akorát - kolem dvaceti stupňů. Dalším docela nenápadným zdrojem tepla je v našich kuchyních vedle mnoha spotřebičů slunce - a tedy nezacloněné okno. Dále to může být i přehřívající se fasáda (v panelácích nebo špatně izolovaných domech) a stejně tak i v posledních patrech domů, ve kterých je špatně izolovaná střecha, vedro sálá do místnosti stropem. Fasádu a střechu musíme řešit komplexně (a pokud není dům náš, nestačíme na to sami), ale se zastíněním okna si často můžeme poradit rychle a poměrně lehce. Nejprve uděláme to nejjednodušší - pozorujeme, odkud kam jde v létě slunce a kam až nám zasahuje do místnosti. Někdy stačí přípravný pracovní stůl odsunout z místa, kam dopadají horké paprsky. V některých kuchyních jsou pracovní pulty a stoly přímo pod oknem, což je velmi příjemné – vidíme ven, pracujeme v dobrých světelných podmínkách. Ale v nejparnějším horku se klady rychle mění v zápory. Nehledě na to, že nám při práci prudké slunce svítí přímo do očí, nemůžeme nechat třeba na misce ovoce – všechno se zahřívá a rychle kazí. Zatímco mobilní stůl lehce přesuneme, s pevnou kuchyňskou linkou to nejde – proto uvažujeme o opravdu dokonalém zastínění okna. -ag-