lino2Linoleum často považujeme za něco starého, nemoderního a překonaného. To mívala kdysi dávno babička v kuchyni, říkají někteří z nás - a paradoxně přitom právě vstupují do supermoderní haly v bance s dokonalou krásnou a moderní podlahou. Ta podlaha je úžasná, elegantní, decentní a je to linoleum. Je to linoleum, stejně tak jako v dalších veřejných a mnohdy reprezentativních prostorách – v divadlech, knihovnách, kavárnách, buticích i obchodních domech nebo galeriích. Proto pokud se právě rozhodujeme, co dát na podlahu do kuchyně, měli bychom se při cestách městem začít pozorně dívat pod nohy. Kamkoliv vstoupíme, kde je provoz a podlaha má opravdu zátěž, dá se předpokládat, že architekti tady použili linoleum. A použili je zřejmě velmi kreativně - odborníci na interiér zde pracují na velkých plochách s různými barvami a typy linolea a jejich kombinacemi. Vnímání barev linolea se velmi mění s odstupem, se vzdáleností, ze které je pozorujeme, a také s velikostí pozorované plochy a úhlu pohledu. Nevybíráme je proto rychle, zbrkle a v časové tísni a ihned na první kouknutí. Pro dokonalou představu konečného výsledku totiž potřebujeme vidět linoleum opravdu v co největším „reálu“ – tedy na podlaze a pokud možno ve velké ploše. Než zajdeme do podlahového centra, opravdu se tedy nějaký čas díváme na podlahy všude, kam přijdeme. To je první krok k tomu, abychom si uvědomili, co chceme, co nechceme, co se nám líbí. Tento krok může trvat klidně i několik týdnů – nespěcháme. lino3Pokud nás během této doby nějaký tón linolea zaujme, vydáme se na něj podívat do obchodu a zeptat se na detaily - cenu, typ, název, sílu a podobně. Budeme možná překvapeni, že zblízka ve vzorníku bude vypadat úplně jinak. To je důvod, proč by bylo chybné vybírat jen podle vzorku na pultě, kde se díváme na kousky linolea pár centimetrů veliké; ani role podlahovin na stěně nejsou ještě zárukou správného výběru – v obchodě bychom měli vidět roli rozvinutou a na podlaze. V dobrém podlahovém studiu by to mělo být samozřejmostí. Pohled z malé vzdálenosti může mást - například zblízka se nám líbí přímé barvy – šedá, oranžová, žlutá nebo modrozelená bez strakatých žilek, jinobarevných či teček nebo plošek. Strukturovaná linolea ve stejných barvách zavrhneme jako příliš „strakatá“. Když se však podíváme z odstupu, veškerá strakatost mizí a není skoro vůbec patrná; linoleum vypadá jednobarevně a jednolitě, ale přitom jasně, měkce a prozářeně. -ag-