O houbách už toho bylo řečeno uprostřed štědré houbové sezóny dost a dost. Třeba to, že leckdo je sbírá i jí, ale hodně lidí je jen sbírá, ale nikdy nejí. Vydali jsem se Jizerskými horami směrem k Polsku a přitom jsme jen tak mimochodem sbírali kozáky i hřiby. Nepříjemné je, když se nám na dlouhém pochodu podaří najít nějaký kapitální kousek hned zkraje ráno a musíme ho potom v batohu nosit až do večera, kdy už rozhodně není tak čerstvý jako po východu slunce. Na to příště myslíme už před odchodem a vezmeme si na cestu třeba tak starodávnou věc jako je síťovka – taška z provázků nebo kožených řemínků, ve které zůstanou houby maximálně na vzduchu. Abychom měli volné ruce, síťovku lze většinou vždycky nějak zavěsit – vzadu na krosnu a podobně. Pokud nejdeme celý den na slunci, mají houby takhle šanci vydržet. Půlhodinka cesty za novým hraničním přechodem (mostem přes Jizeru) je v Polsku zajímavý bufet – skoro restaurace. Na jídelníčku nebyly houby, ale skvělé lívance, borůvkové palačinky a také „flazcki“ – česky nápis hlásal „dršťky zadělávané na přírodno“. Riskli jsme to a donesli nám hustou polévku v hluboké skleněné misce – na první pohled nic moc, ale po prvním ochutnání to bylo jinak. Mírně pálivé jídlo, vonící mnoha kořením. Chyběla tu proti naší dršťkové polévce paprika (a tedy oranžová barva), majoránka (a tedy „zabijačkový“ šmak) a také zápražka (nebylo to vůbec mastné) - flaczki byly husté, přírodní a jejich delikátní, ale přitom pikantní chuti bylo dosaženo výhradně vynikající kombinací koření – nevím jakého. Cestou zpět, doplňujíce batoh zase dalšími houbami, uvažujeme, proč u nás dršťky vlastně jen tak někdo nejí. Možná protože na ně máme vlastně jenom jediný recept? Málokdo z nás zná něco jiného než dršťkovou - a tak pokud ta nám nechutná, asi se nedáme zlákat na úpravu jinou. S houbami je to ale podobné - komu bylo třeba jedinkrát špatně po mastné těžké smaženici snězené na noc, houby prostě nemá rád definitivně. S houbami i dršťkami přitom ale můžeme nakládat velmi podobně a využít recepty, které je připravují maximálně „na lehko“, lákavě, plné roztodivných chutí a vůní - patří k tomu česnek, dobrý olej, sůl, namíchané koření, bylinky a třeba i citrón. Vyzkoušíme to v praxi příště. -ag-