V čem normálně servírujeme jídlo je zřejmé – na talíři, v misce, na tácku. Většinou. Je ale také jedlé nádobí, které zaujme originalitou, svou vůni přidá k vůni toho, co je uvnitř, a znásobí ji – a nakonec tohle nádobí ještě sníme.

Klasikou jsou oplatkové kornouty a různé mističky a jedlé misky na dezerty – na šlehačkové košíčky nebo zmrzlinu. Podobně v širším slova smyslu můžeme chápat jako jedlé nádoby pečené piškotové košíčky a mističky, do kterých naaranžujeme ovoce, puding a krém.

Servírováním husté polévky nebo guláše vždycky zaujmeme, když jídlo nabídneme ve vydlabaném malém kulatém bochníku chleba. Navíc takovýto hluboký „talíř“ přiklopíme pokličkou odříznutou z vršku bochníku.

Průhledné želatinové mističky jsou efektní a nedají moc práce. Želatinu vyrobíme podle návodu a poté nalijeme do formiček. Po dokonalém ztuhnutí do nich dáme uherskou pěnu, šunku, kousek vejce, okurku a další věci podle chuti.

Z mořských řas připravujeme nejen sushi, ale velkými kusy pevných řas můžeme také zabalit podle fantazie různé zeleninové, luštěninové nebo masité nádivky.

Arabský chléb je vděčným nápadem, jak cokoliv dobrého obalit stejně tak dobrým obalem. Chleba si můžeme jednoduše upéct: smícháme 1 kg hladké mouky, 15 dkg droždí, ? litru mléka, 1 lžičku soli a 3 lžíce olivového oleje. Těsto rozdělíme na kousky, ze kterých vytvoříme (vytaháme) tenké kulaté placky. Dáme je na vymazaném plechu do trouby a pečeme. Při pečení je pozorně sledujeme – jakmile se placka nafoukne, hned ji vyndáme. Pokud bychom ji v troubě nechali déle, nešla by rozevřít – nebyla by dutá. Pokud ze stejného těsta vyválíme tvary veky, vznikne nám ciabatta.

Plněný arabský chléb zabere vždycky, když děti nechtějí jíst salát – i když na talíři není pro ně moc přitažlivý, jakmile jim jej dáme do chleba, pochutnávají si.

-ag-Foto: Archiv In