Nejdůležitější kritéria pro hodnocení jakéhokoliv pracovního místa obecně (i přeneseně naší kuchyně) jsou zhruba následující: obecně ergonomie zkoumá různé rozměry, dále tzv. pracovní polohu, a to hlavní i vedlejší, pracovní pohyby a jejich namáhavost nebo lehkost, potom fyzickou namáhavost, technickou vybavenost a uspořádání pracoviště či pracovního místa, a nakonec výši rizik spojených s působením škodlivin. Přeneseme-li toto všechno do své kuchyně, vidíme, na co bychom si při jejím zařizování měli dát pozor, na co se zeptat architekta, co všechno brát v potaz, odkud nám může hrozit únava, nepohodlí, ale také úraz.

Rozměry – pokud bychom chtěli jít do detailů, z ergonomického hlediska bychom zkoumali nejen rozměry kuchyňského nábytku, ale také minimální podlahovou plochu i její kvalitu, minimální výšku místnosti, minimální vzdušný prostor, přístupové dveře (a únikovou cestu), výšku pracovních a manipulačních ploch – tedy stolů, pracovních pultů, dále okruh dosahu rukou i nohou a závislosti těchto dosahů na pracovních polohách (práce v kuchyni vsedě nebo vestoje a optimální střídání sezení a stání).

Pracovní poloha (hlavní a vedlejší) – poněkud tajuplné označení znamená jednodušeji řečeno to, zda charakter práce vyhovuje vykonávaným pohybům našeho těla, a dále zda tyto pohyby odpovídají rozměrům a hmotnosti různých předmětů, se kterými při práci manipulujeme. Důležité je potom v kuchyni také to, zda všechno, s čím pracujeme, máme v optimálním dosahu (i v dohledu, zorném poli), a to na výšku i do stran od místa, kde při práci sedíme či stojíme.

Zde ergonomie zkoumá také to, jestli nedochází (a to hlavně opakovaně, nebo dlouhodobě) k fyziologicky nežádoucí pracovní poloze jako bývá například delší předklon, úklon, shrbení nebo výpon těla, dále jeho zbytečné otáčení do stran o více než 60°. Tedy jestli jsme si například nevytvořili nesprávný návyk pracovat ohnutí nad zbytečně nízkým pultem, zda nemáme horní police nebo skříňky neúměrně vysoko vzhledem k výšce své postavy a tak dále.

-ag-Foto: Ikea