Spojit kuchyni s obývákem do velkého prostoru? Kolem sebe na tuto otázku už pár let slyšíme jednoznačné ano. Doba přeje velkorysým prostorům, všichni jsou pro, architekti takto navrhují rodinné domy, developeři nabízejí takto řešené velké byty a majitelé straších domků či bytů probourávají příčky. Jako všechno, i toto řešení prostoru má svá pro a proti - i když ta proti jsou v tomto případě v menšině, je dobře o nich vědět.

Kdy zvolit „tradici“Dnes myslíme tou tradicí uzavřenou kuchyni a oddělený obývací pokoj, tak se to vžilo v minulém století. Třeba ale ve vesnických staveních byl ovšem tradicí právě dnešní trend: velká selská jizba, kde byla pec, jídelní kout i třeba postele.

V kterém případě tedy dnes místnosti nespojovat a ponechat samostatnou kuchyni a uzavřený pokoj? Tehdy, když lpíme na čistotě vzhledu svého třeba starožitného salónu a vůbec se nemůžeme přenést přes pomyšlení, že bychom ve svém honosném obývacím pokoji mohli okem zavadit o kuchyňský nábytek nebo dokonce nějaký ten hrnec; nebo by to mohla spatřit dokonce návštěva.

Případ druhý může být praktický a provozní: pokud třeba pracujeme výhradně doma a místo obývacího pokoje máme pracovnu a naše práce je takového charakteru, že by nás otevřený prostor a lidé v něm i kuchyňský provoz opravdu rušily. A jiný pokoj, který by se dal propojit s kuchyní, nemáme k dispozici.

To platí jen pro rekonstrukce starých domů, v novém rodinném domě nám samozřejmě architekt vytvoří prostory přesně podle našich potřeb – podle stylu života a denního režimu. Ten je nutné si jasně uvědomit a v duchu projít, nikoliv jenom sdělit architektovi něco jako „mě se líbí“, „já bych chtěl“, „někde jsem viděl“ a podobně. Tak se nám sice podaří zkopírovat něco, co se nám líbí, ale musíme si představit, jak se nám v tom také bude bydlet. Nakonec i to je někdy těžké – občas se to projeví až potom v denním provozu.

-ag-Foto: Ewe, Sirius