Na zeleninová jídla je klasická česká kuchyně opravdu poněkud zvláštně chudá. Vzpomínáme si na časy, kdy v restauracích vládl kapustový karbanátek a obalovaný květák – oboje tukem nasáklé. Jinak nic moc, fantazii se tady moc nepřálo a rafinovanost spojení několika druhů koření byla zaměněna často zbytečnou mastnotou. S kořením se zacházelo opatrně a nudně – sůl, pepř, do karbanátku možná strouhnout muškátový oříšek, to je tak všechno.
S kořením u zeleninových jídel si ale můžeme dovolit trochu experimentovat, i když vždy záleží, co budeme vařit. Asi už ne zrovna obligátní kapustový karbanátek, ale dáme se asi cestami osvědčených receptů světových kuchyní – nejspíše středozemní, balkánské, asijské nebo třeba mexické. U každého receptu najdeme některé speciální koření, které ale můžeme nahradit domácím, ale často je tam nezbytné originální koření prostě sehnat, protože právě to je základem veškerého tajemství toho kterého receptu.
Můžeme tady ale využít dnes tak rozšířené hotové kořenicí směsky, která se trochu zvláštně jmenují jako jídla. Sáčky koření s názvy gyros, guláš, žebírka, bramborák a tak dále možná šetří čas při přípravě těchto pokrmů (i když možná po několikáté budou trochu fádní, pořád stejné, když se poměry koření alespoň trochu nepozmění). S úspěchem ale tyto předurčené směsky můžeme použít na něco, na co nejsou určeny – místo na kotletu, kebab, gyros, sekanou, žebírka nebo guláš jimi posypeme různé zeleninové lahůdky.
Do salátů i do různé „číny po česku“ (smažených nudlí nebo rýže se zeleninou) zkusíme kromě zázvoru či římského kmínu také třeba provensálskou směs, nebo směsky typu Arabská, Libanonská....
Grilovanou zeleninu posypeme směskou koření gyros, na marinované lilky nebo cukíny vyzkoušíme bramborákovou směs.
Smažené brokolicové stonky nechtějí skoro nic, aby se jejich jemná chuť nepřebila, ale občas pro změnu na ně můžeme zkusit nasypat trochu koření garam masala...
-ag-Foto: Archiv In