Pokud máme hodně spotřebičů a všechny staršího data, pravděpodobně v některých úsecích dne, či ještě spíše večera jsme zahlceni hlukem. Zvuková kulisa se může nést celým bytem a rušit třeba děti, které píší úkoly nebo se učí a potřebují klid. Je proto jenom na nás, abychom byli disciplinovaní a rozeznali okamžik, kdy necháme televizi nebo rádio zavřené, kdy je na děti opravdu potřeba dohlédnout „od plotny“ a kdy zase lepší nechat je pracovat v jejich pokojíku.
Je rozdíl mezi hlukem, který vydávají spotřebiče a mezi určitým špatným slyšením například v kuchyňském koutě, kam se nese ze vzdáleného rohu zvuk televize a odráží se od stěn tak, že slyšíme především její zvuk, ale ne už hovor osob sedících mnohem blíže nás u jídelního stolu. Někdy v takových velkých členitých místnostech vznikají taková „hluchá“ místa, kde je hůře slyšet. Tady potom záleží na zařízení a variabilnosti celého prostoru, aby nám vždycky vyhovoval.
O hluku se snažíme přemýšlet, už když kuchyni projektujeme – uvažujeme, co bude s kuchyní sousedit, jaké jsou přechodové zóny, velice tady záleží i na celkovém charakteru místnosti z hlediska akustiky – půdorysu a velikosti kuchyně, výšce, zda je samostatná či propojená s obytnou zónou, i na tom, jaká je podlahová krytina a kolik je na oknech textilií – a tedy „lapačů zvuku“.
Zamyslíme se také nad tím, zda v případě nouze některé nejhlučnější práce lze udělat v sousedící spíži nebo jinde, v některé přilehlé místnosti. Mimochodem ideální je mít po ruce nějakou technickou místnost, kde je mraznička, ale také pračka, může tu být stále rozložené žehlicí prkno, připravené prádlo k zašívání a podobně. Takovou – i malou – místností se spousta práce spojené s hlukem a nebo stálým nepořádkem dá přesunout z kuchyně, která náhle zazáří, pořád je tu klid a uklizeno...
Pokud to jde, takovou místnost si ve fázi projektování naplánujeme někde poblíž kuchyně, navedeme na tuto myšlenku architekta, u typového domu si necháme udělat takovéto přizpůsobení na míru.
-ag-