Sebekrásnější židle je nanic a stává se pouhou dekorací, když se na po pěti minutách sezení začínáme kroutit a začínáme být celí nesví. Dokonalá židle musí správně kombinovat dvě věci: estetickou hodnotu a dobrou ergonomii.

O tom druhém jsme už trochu mluvili – dnes se tedy podíváme na krásu židli.

Zkusme si nejprve uvědomit, odkud, z jaké strany na obvykle na jakoukoliv židli díváme. Skoro jen v jediném případě ji vnímáme zepředu, napoprvé v obchodě, tam, kde jsou židle vystaveny třeba na vyvýšeném plošině kolem stěn - a ještě třeba metr a půl nad zemí. Potom, když je koupíme, se na židle už napořád budeme dívat většinou zezadu. A to nejen doma. I v restauraci nebo kavárně - všude tam, kde jsou židle používané, takříkajíc „v provozu“. Takže: každou židli v showroomu přisuneme ke stolu a podíváme se na ně jako doma v reálu – jak se nám jeví teď? Jak vypadá ze všech stran? A není do naší malé kuchyně příliš robustní, nebo naopak – neztratí se svou subtilností v naší veliké jídelně? K celkovému vyznění musíme samozřejmě brát v potaz i počet židlí, o kterých uvažujeme.

V posledních letech se používají všemožné výplety sedáků i opěradel - plastové sítě všeho druhu a barev - a samozřejmě přírodní materiály v nejrůznějším provedení. Židle kovové se v této části kombinují s velmi tvárnými a všestrannými plasty – kov by přece jenom poněkud studil. Plast nebo dřevo se na kovových židlích využívá i na opěradlech.

Krásné a ušlechtilé dřevo se dá dokonale ohýbat, soustružit, ale nějaká omezení přece jenom u něj vždycky zůstávají. V možnostech rozličnosti vedou jednoznačně plasty. Z těch díky nejmodernějším technologickým postupům lze udělat snad jakýkoliv tvar. To samozřejmě vítají designéři, kteří z dříve zavrhovaných a „levných“ plastů dokáží vytvořit naprosto originální, drahé solitéry. Efektních kombinací je přitom dosahováno například spojením několika druhů plastů, plastu a koženky, plastu a různých druhů kovů s rozličnou povrchovou úpravou.

-ag-