Hořká jídla, natož nápoje popravdě nejsou příliš oblíbené. Rozhodně asi ani nečekáme, když se někoho zeptáme, co mu nejvíc chutná, že nám řekne, že něco hořkého. Spíše prozradí, že je strašně na sladké nebo miluje slanou chuť buráků a podobně. Možná má rád i kyselé rybičky nebo okurky, pokud chceme zůstat u typických zprofanovaných 
zástupců kyselé chuti. Ale hořká chuť? To asi ne. Nanejvýš tak likér „Hořká“. A přece - je to chuť řekněme „zdravá“, nahořklé pokrmy často zajišťují, abychom dobře trávili. Na hořkou chuť si vzpomeneme většinou, jenom když už jsme opravdu přejedení, aby se nám ulevilo – tehdy sáhneme po hořkých žaludečních nebo žlučníkových kapkách či po bylinném likéru.
Pokud jde ale o jídlo, leckdo se přes hořkou chuť zkrátka nepřenese, a tak se nakonec šidí u různé chuti salátů. Nahořklé saláty nás zásobují potřebnými vitamíny, vytráví nám po nich a cítíme se čilí.
Měli bychom si proto občas – ale nejvíce nyní na jaře jako součást pročišťujících kúr – dát salát z puků čekanky, s velmi lehkým a jednoduchým dresinkem, který vyrobíme smícháním jogurtu, soli, pepře, olivového oleje a pár kapek jablečného octa. (Jablečný ocet můžeme ale i popíjet - místo sladkých limonád. Do vody dáme lžíci octa a lžičku medu, zamícháme, přidat můžeme kostku ledu – a je to hotovo).
Další salát vhodný na vytrávení je salát pampeliškový. Natrháme co nejmladší lístky pampelišek, přičemž ty úplně nejjemnější najdeme tam, kde neměly přístup ke světlu. Výhonky jsou světlé, úplně vybělené a velmi chutné. Tak si je můžeme i připravit – přiklopíme mladý trs pampelišky na pár dní květináčem; potom lístky odstřihneme, upravíme se zálivkou a konzumujeme.
Zkuste také bílou ředkev. Nastrouháme ji nahrubo (nebo nasekáme) a vytvoříme salát; kostičky ředkve také oživí salát hlávkový. Syrové osolené plátky si dáme na černý chleba s máslem.
-ag-Foto: Archiv In