O původu kávy a následném objevu jejích blahodárných účinků existuje nepřeberné množství historek a legend. Jasné je pouze to, že pravlastí kávovníku je Etiopie, na jejímž území rostou divoké kávovníkové keře dodnes. Kávovník pochází z provincie s názvem Kaffa. Je prokázáno, že už v dávných dobách domorodí obyvatelé v této oblasti znali účinky kávových zrnek a žvýkali je pro povzbuzení těla i duše. Legendy vypráví o tom, jakými cestami se dostala káva z Etiopie do Jemenu. Podle některých historek se o to zasloužily karavany a také kočovníci, kteří procházeli územím Etiopie, podle jiné verze si černí otroci brali s sebou tajně kávová zrna, když byli vedeni přes Etiopii do Arábie, aby si jimi dodali potřebnou sílu na překonání strastiplné cesty. V legendách se vypráví také o tom, že si kávová zrna nesli i poutníci, kteří se vypravili na cestu do daleké Mekky. Také jim měla káva pomoci překonat únavu z dlouhého putování. Je také dochováno mnoho legend o tom, jak se vlastně přišlo na to, že káva má povzbuzující účinky. Mezi nejznámější patří pravděpodobně ta, v níž se vypráví o pastevci koz, který delší čas pozoroval své stádo, které spásalo keře se zajímavě červenými plody. Zvířata byla potom nebývale čilá a bujná. Pastevec ze zvědavosti také ochutnal ony neobvyklé bobule a také on na sobě pocítil příliv nebývalé energie. Vařil si tajně odvar z těchto bobulí a úspěšně zaháněl pocity únavy. Pak se svěřil se svým tajemstvím opatovi z nedalekého kláštera. Ten začal z kávových bobulí vařit nápoj, který dával mnichům, aby jim pomohl zahnat únavu při nekonečných nočních modlitbách. Další legenda vypráví o Mohamedovi, kterému se po několika doušcích kávy navrátila síla, která byla tak nebývalá, že mohl „sesadit z koně čtyřicet mužů a udělal čtyřicet žen šťastnými“. V důsledku své síly a energie dokázal Mohamed vytvořit celou islámskou říši. Existuje ještě několik verzí legendy o lékaři Hadžim Omarovi z Jemenu, který ve vyhnanství pozoroval ptáka s krásně zabarveným peřím, který odpočíval na neobvykle vypadajícím keři, jež kvetl a voněl a zároveň měl červené plody. Šejk Omar si plody utrhl a uvařil z nich odvar, měl zvláštní chuť a posilující účinky. Omar byl lékař a tak začal podávat nápoj svým nemocným, kteří se začali záhadně uzdravovat. Říká se, že za tyto zásluhy byl panovníkem omilostněn a mohl se vrátit do své vlasti. Jiná verze vypráví, že kávou vyléčil panovníkovu nemocnou dceru. Důležité ovšem je, že to byl pokaždé právě Omar, kdo naučil Araby připravovat a pít kávu. Samozřejmě, že i k procesu pražení kávy se vztahuje jedna z legend. Vypráví o hořícím lese, kde kromě obyčejných stromů rostly i divoké kávovníky. Jejich plody při požáru nestačily úplně shořet, pouze jemně ohořely a vydávaly prý tak příjemnou vůni, že je později lidé sami začali přikládat k ohni. Ať už jsou tyto historky důvěryhodné nebo ne, pravdou zůstává, že Arabský poloostrov má v pěstování kávovníků prvenství. Zmínky o přípravě kávy jako nápoje se datují od 15. století. V této době byla také v Istanbulu otevřena vůbec první kavárna. V Jemenu byly na terasovitých zahradách zakládány kávovníkové plantáže a byli to právě Arabové, kteří udělali z pití a přípravy kávy dokonalý obřad. Tajemství kávy ovšem zpočátku Arabové bedlivě střežili a tajili před ostatním světem. Až koncem 15. století se začala káva hojněji pěstovat a začala se šířit po světě, kde si po rozpačitých začátcích pomalu získávala oblibu. Prostřednictvím obchodníků si káva našla cestu nejprve do Benátek a poté i do ostatních částí starého kontinentu. Před vznikem kaváren byla káva prodávána jako lék pouze v lékárnách. Teprve kavárny se zasloužily o to, že se káva stala vyhledávaným a oblíbeným nápojem. Obchodníci se předháněli v tom, kdo vytvoří ve svých koloniích nejvíce kávovníkových plantáží. Jako první představili kávu světu Holanďané, kteří začali pěstovat kávovníky a zakládat plantáže na ostrově Cejlon, v Indii a na Jávě. První kávovníky tu vyplavily prudké deště, ale za několik dalších let se tu jiné kávovníky ujaly a namnožily tak, že mohly být pěstovány na ostatních ostrovech v Indonésii. Tato oblast se pak stala významným vývozcem kávy. Byli to právě Holanďané, kteří věnovali rostlinu kávovníku francouzskému králi Ludvíku XIV., který jej umístil do skleníku a věnoval mu náležitou péči. Kávovník se rozrostl a byl pak právem považován za jeden z nejplodnějších keřů. Mnohé kávovníky pocházející z plantáží Jižní Ameriky jsou dodnes považovány za „potomky“ tohoto královského keře. Název pro kávu byl odvozen od slova gahwah, což byl ovšem původně výraz i pro jiné nápoje, například víno. Z jemenského přístavu s názvem Mokka se káva prostřednictvím obchodníků začala šířit obchodními stezkami do vnitrozemí a také do ostatních oblastí světa. Káva putovala do Holandska, Indonésie, Francie a poté přes Atlantik do Brazílie a Mexika. Na území Jižní Ameriky se pěstování natolik rozšířilo, že tyto země časem ovládly světový trh s kávou. Už v 17. století, kdy se pití kávy ve světě rozšířilo, začali se evropští obchodníci snažit o zvětšování kávovníkových plantáží na územích svých kolonií. Angličané pěstovali kávu v Indii a na Jamajce, kde také začala svou historii nejdražší a nejvzácnější odrůda Blue Mountain. I když se káva zpočátku pila pouze v několika kavárničkách v Káhiře, postupně vzrůstala poptávka po tomto nápoji, který povzbuzoval mysl a zaháněl spánek a tak vznikaly kavárny i v dalších městech. Kavárny nebyly pouze centrem popíjení kávy a zábavy, stávaly se také místem, kde hovory při kávě podněcovaly politické spory a proto se světští vládci otevřeně stavěli proti jejímu podávání a konzumaci. Káva ovšem nakonec vyhrála své tažení a rozšířila se ve všech částech islámského světa. V Evropě vyhrála boj s tehdy velmi oblíbeným nápojem, jakým bylo pivo a pomalu, ale o to jistěji pronikala do všech evropských měst a podmaňovala si svou chutí stále více lidí. Kultura pití kávy úzce souvisela se vznikem kaváren. Ty měly vliv na obchodní, politický i společenský život. Mezi lidmi se také konečně rozšířily návody jak kávu správně pražit, mlít, připravovat a přidávat koření.