Člověk putující po horách pěšky nebo na kole a stravující se v hospodách a hospůdkách si pak doma chce zkusit to nejlepší, co kde cestou ochutnal. Okopírovat, napodobit, udělat lépe. Ale některé zážitky nejsou hodné následování. S jakými prohřešky se lze mimo jiné setkat?

Co doma v kuchyni nezkoušejteNejhorším zážitkem na cestách byl kreativní zmrzlinový pohár, kde byla (protože došla kopečková zmrzlina) ovocná zmrzlina na špejli, která se po minutě roztavila do zelenočervené břečky a nedala se v poháru najít. Dílo zkázy dovršila „šlehačka“ ze spreje (došla pravá šlehačka), která vyrobila nechutný sražený koktejl s plavajícími jahodami. Smutné ovšem je, když výrobek zvaný „šlehačkový pohár se dvěma kopečky zmrzliny“ nikdy neviděl ani jednu z těchto ingrediencí.

Dalším prohřeškem byla už zmíněná slazená „šlehačka“ ze spreje používaná na slaná jídla, nejvíce se jí dá zkazit jinak dobrá svíčková. Zeptá-li se vás proto někdo v rychlém občerstvení „chcete na boršč šlehačku?“, nikdy se nezapomeňte ujistit, jestli je to opravdu šlehačka. Většinou mají na váš boršč připravenou tu sladkou rostlinnou, navoněnou vanilkou. Na boršč ale prostě patří neslazená tuhá šlehačka stejně tak jako na svíčkovou.

Co doma v kuchyni okopírujete – hodně zeleniny ke „smažáku“Obvyklé a neodolatelné dětské lákadlo je v restauraci smažený sýr; na tuto položku děti neomylně v jídelním lístku ukážou prstem. Rodiče se smažené jídlo alespoň snaží odlehčit bramborami místo hranolků, někdy ovšem kapitulují a objednají ještě tatarku navíc. V jedné hospůdce ale nedali dítěti na výběr, přinesli skvělý sýr, úplně nemastný, výborné vařené brambory se spoustou petrželky a velkou zeleninovou oblohou, hodně syrové zeleniny. Děti ji s chutí snědly.

Před fyzickou prací klidně med i škvarkyV horském lesním penzionu ve velké nadmořské výšce byla výborná snídaně: čerstvý domácí chléb namazaný voňavým škvarkovým sádlem – dávali si je i lidé, kteří nikdy o sádlo ani nezavadí. Další možností bylo dobré máslo a skvělý tmavý voňavý šumavský lesní med.

Proč ne? V horách před túrou si to klidně můžeme dopřát. Čeká nás třeba 20 nebo vícekilometrový pochod v horách, fyzická námaha obdobná práci našich předků-zemědělců, na jejichž jídelní zvyky se tak rádi odvoláváme (sádlo, škvarky, koblihy), ale nebereme v úvahu, že než k takové snídani zasedli, už zorali pole, posekali louku nebo poklidili dobytku. Zatímco je něco jiného dát si takovou snídani doma ve městě, přičemž jediným pohybem je stisknutí tlačítka na kávovaru a pak už jen celodenní sezení v kanceláři.

-ag-Foto: www.isifa.com