Dnes jsme v kuchyni zvyklí vážit na digitálních váhách; navíc často závěsných, takže není ani minimální práce s jejich vytahováním a následným uklízením. V mnoha receptech, zejména těch starších, tradovaných, od babičky nebo od sousedky se ale vyskytují naprosto běžně míry a váhy, se kterými nám digitální váha nepomůže, které prostě musíme znát.

Dost dlouho se jako kuchyňská míra udržovala (a ještě se vyskytuje) „sklenička od hořčice“, ačkoliv tyto skleněné obaly od hořčice o objemu 2 dl už pár desítek let nebyly vůbec na trhu. Protože se ale vyráběly mnoho a mnoho let, je jich ještě dost třeba v kredencích na chatách a chalupách. Najdeme-li v receptu požadavek na „hořčičnou sklenku“ mouky nebo cukru, odměříme surovinu v jakékoliv jiné 2dl sklence.

Lžíce – tímto množstvím je míněna obvyklá polévková lžíce. V receptech se vyskytují i zkratky „lž.“ nebo „pol. lž.“.

Lžička – myslí se obvyklá čajová lžička, nikoliv moka lžička na kávu, která má asi poloviční velikost.

Špetka – další zdánlivě neurčitý údaj, ale nakonec je docela přesný, protože soli se dá nabrat mezi tři prsty vždy jen plus minus právě totéž množství. Chce-li autor některého receptu zdůraznit malé množství, uvádí výraz „špetička“, opravdu jen to, co se nabere dvěma prsty.

Hrnek – hodně používaná míra zejména při pečení. Aby se odstranilo vážení, zvolila se tato oblíbená, práci urychlující míra. Existují tak hrnkové knedlíky, hrnkový koláč i celá hrníčková kuchařka. Většinou je myšlen čajový hrnek o objemu 2,5 dl, ale často se to už ani neuvádí. Hrnky se liší jen málo a je jenom důležité, abyste použili v jednom receptu na odměření všech surovin (mouky, cukru, mléka, oleje) tentýž hrnek.

Nejzajímavější míry, na které můžeme ve starých receptech narazit, jsou výrazy jako „od oka“ nebo „přiměřeně“ či „podle uvážení“. Také se můžeme setkat s pokyny jako „vezmeme hrst mandlí“, „něco parmezánu“ nebo „kousek masa“, případně „pěkný kousek masa“ – tady je dávkování opravdu na kuchaři, jeho odhadu, znalostech a zkušenosti.

-ag-Foto: www.isifa.com