Zatímco na talířích se zlatým dekorem se už snad nemůže (relativně) příliš mnoho vymyslet, designéři se dokonale realizují a přímo „vyřádí“ na vymýšlení čajových a kávových souprav, případně hrníčků – solitérů. Zlato jako klasický materiál se tu používá navýsost kreativním způsobem, na hony vzdálenému od linkování, kytičkování a jinému klasickému dekorování, které je tak časté na starodávných porcelánových souborech.
S tímto královským kovem se prostě zachází s lehkou, ale i 
docela „těžkou“ nadsázkou; velkolepé zlato je prostě občas v roli odlehčujícího až znevažujícího prvku, v roli šaška. Například část hrnku je jakoby vmáčklá dovnitř – a zlatá; nebo část talíře je jakoby pomačkaná – a opět zlatá na rozdíl od bílého zbytku talíře. Zlaté jsou i nožky bílých hrníčků – šálky totiž občas nestojí „na zemi“, tedy přímo na talířcích, ale na nožkách. A nožky to nejsou ledajaké – jsou to zlaté kuličky, oválky, kohoutí nohy i lidská chodidla. A za co držíme šálky, jaká jsou ouška? Například ve tvaru křídel, různých sítí, mřížek, ale i třeba větve nebo hada. Kromě realistických motivů se často vyskytují abstraktní útvary. Zajímavé je, že se zlato v moderním pojetí na kávových nebo čajových servisech používá skoro výhradně ve spojení s bílou barvou. A 
inspirace? Třeba Čechov, Dálný východ, ale i verneovky. Ve zlaté jsme v jednom výrobním programu našli také bizarní tvary servisu nazvaného Cimrman – trochu kubistické, velmi svérázné a osobité. Třeba taková konvička ve tvaru šněrovačky… Tohle všechno je ale samozřejmě náročné na provedení, výroba obsahuje vysoký podíl rukodělné práce. To všechno z těchto kousků dělá výlučné výrobky, exkluzivní soubory, které pro jejich výtvarnou náročnost nelze vyrábět velkosériově. A tak se vyrábějí jako výjimečné malosériové soubory. (Moderním spojením zlata s porcelánem se zabývá například Thun Studio v Lesově u Karlových Varů.)
-ag-Foto: Thun Studio