Jak spolu souvisí stolování, stolničení a etiketa? Velmi blízce, jedno se bez druhého neobejde a všechno na sebe navazuje. Můžeme říci, že stolování je všechno, co děláme a jak se chováme u stolu v průběhu jídla, tedy zvyky, pravidla, předpisy, která buď dodržujeme, či si je lehce přizpůsobujeme, nebo hrubě porušujeme. Třeba tím, že čicháme k jídlu nebo jíme hlasitě. A aby to nebylo tak jednoduché, jiná pravidla platí v různých státech, či spíše oblastech světa. V rámci Evropy se zase tak příliš neliší, jde jen o malé nuance. O chování při jídle v té které oblasti se musíme zato zevrubně poučit, pokud cestujeme mimo Evropu.

Stolničení (je to také mimo jiné učební předmět na odborných školách) zase souvisí se vším, co se děje, než za prostřený stůl zasedneme. Tedy co na něj nosíme, jak jej upravíme (nebo v restauraci jak stůl nalezneme upravený), to znamená zase zásady a pravidla co kam na stole patří, na jaké místo přesně položit třeba příbor na ryby, dále se jedná o způsoby a styly servírování (třeba z které strany přistupujeme k hostovi s polévkovým talířem), jaká sklenka patří k předkrmu, hlavnímu chodu a dezertu a samozřejmě co do ní nalít a v jaké teplotě. O tom, jak si s takto prostřeným stolem potom jako hosté - strávníci poradíme, o tom zase hovoří zásady stolování a etikety, která se stolováním úzce souvisí. Etiketu ovšem dodržujeme nejen u stolu, i třeba v divadle a vůbec při veškerém společenském styku. A zásady stolování - to je vlastně etiketa u stolu. Stolničení se samozřejmě - tak jako všechno - vyvíjí, přicházejí nové trendy i módní směry, odlišnosti existují navíc v různých světadílech a zemích.

Jak tomu bylo v historii? Už ve starém Egyptě hostili několika druhy piva a vína, za časů starých Římanů se při servírování jídel a nápojů začalo používat sklo a porcelán, nože a lžíce, nechyběly už dokonce ani ubrousky a párátka (vyráběly se z husího peří a brk).

Teprve ale od 15. století se předkládají hostům pokrmy na stůl pokrytý ubrusem, nikoliv na holý stůl jako doposud – od té doby je známý textilní ubrus jako takový. A také až od století 17. přichází ke slovu příbor složený ze tří částí, jak jej známe dnes. Dříve se používaly ruce, ostré nože na odřezávání kousků pečeně a velké vidlice na napichování pokrmů.

-ag-Foto: Archiv In