Chyby dospělých velmi lehce okoukají děti. I z toho důvodu si procvičme etiketu a zásadně nejezme jiným způsobem doma a jinak v restauraci!
Jaké zlozvyky bychom tedy měli rozhodně vynechat? Třeba nezačínat v restauraci jíst, když naši přátelé u stolu ještě nemají jídlo před sebou (rozhodně odoláme často pronášenému žoviálnímu povzbuzování spolustolovníků jako „nečekej na nás, jen se do toho pusť, vystydne ti to!“ a podobně). K tomu by mimochodem nikdy nemělo dojít, aby prvním obslouženým hostům jídlo vystydlo, pokud čekají na ostatní.
Nepijeme tak, abychom na sklence nechávali otisky – a to ani rtěnky, tím méně jídla. Děti učíme zautomatizovat si postup, že odložíme příbor a sáhneme po ubrousku – otřeme si ústa a teprve pak saháme po sklence.
Další zlozvyk je dávat do úst kávovou lžičku, olizovat ji, ochutnávat kávu. Kávová lžička vždycky slouží jen a pouze k míchání nápoje.
Nepouštíme se do příliš horkého jídla a nesnažíme se sousta ochladit hlasitými metodami, které ruší spolustolovníky, jako je usilovné foukání na vidličku se soustem nebo na lžíci s polévkou. O srkání polévky se ani nezmiňujeme. Pokud je jídlo příliš horké, chvíli počkáme či začneme malými sousty z okraje talíře, kde je pokrm o něco studenější.
Na talíři udržujeme pořádek, nepouštíme se do jídla zprostředka talíře, nerozmazáváme po něm omáčku a podobně.
Jíme klidně a nikdy nemluvíme s plnými ústy. Pokud se chceme zapojit do konverzace, vždy nejprve spolkneme sousto, nepřehazujeme je v ústech a nevytváříme z něj boule na tvářích. Neměli bychom mást obsluhu špatně položeným příborem – pokud chceme pokračovat v jídle, nůž a vidlička směřují k našim rukám, pokud jsme skončili, příbor položíme na talíř souběžně, nůž i vidličku vedle sebe.
Kam s ubrouskem? Podle toho zda je papírový, nebo látkový. Látkový rozprostřeme na klín, nakonec jej necháme ležet na ubruse složený. Papírový necháme vedle talíře, po jídle jej použitý položíme na talíř.
Při jídle se neopíráme zápěstím, tím méně lokty o stůl. Nůž se k ústům nikdy ani nepřiblíží, lžíci nebo vidličku zato zvedáme důsledně až k ústům – nikoli naopak – „nepaseme se“, tedy neskláníme hlavu k jednotlivým soustům, kdy lžíce nebo vidlička zůstává viset napůl cesty nad talířem.
-ag-Foto: Archiv In