Paní Slavíková, která ve svých patnácti letech šla na cukrářské učení, nikdy o této profesi vážně neuvažovala. Jejím snem bylo studium na výtvarné škole. Osud tomu ale chtěl jinak. Jak sama říká, k cukrářství se dostala spíše omylem, ale když už se pro něco rozhodne, tak jde tvrdě za svým. Tato sladká profese ji nakonec zavedla a 
dovolila poznat gastronomii v Německu, Jižní Africe, Kalifornii… V současné době paní Mirka působí opět v naší zemi a plně se věnuje rozvoji cukrařiny a speciálně umělecké cukrařiny. Dále tvoří nové receptury, food styling a vyučuje design, uměleckou a francouzskou cukrařinu…
Existuje něco, co vám na vaření vadí či nemáte ráda?Nelíbí se mi především ignorace ze strany profesionálních kuchařů. Někteří z nich nemají chuť se soustavně a dlouhodobě vzdělávat. V oblasti cukrářství se rychle inovuje, vyvíjejí se nové technologie příprav, provádí se doslova laboratorní detaily na každém bonbónu. Podceňovat sebevzdělávání v oboru je strašně smutné.
Kolik hodin denně dokážete věnovat své profesi?Pracuji zhruba tak 12 - 14 hodin. Pokud zrovna nejsem v našem kulinářském středisku Ola Kala či nepřipravuji jednu ze svých knih, vařím a experimentuji doma. Volného času mi opravdu moc nezbývá.
V kulinářském středisku pořádáte kurzy vaření, stala se vám na nich nějaká úsměvná příhoda? Nevím, jestli přímo úsměvná, ale jedna moje "studentka" se díky naší škole zasnoubila. Naučila se u nás připravovat tak výborný steak, který jejímu příteli natolik zachutnal, že 
po jeho snědení došlo až k žádosti o ruku. Nyní mají šťastné manželství.
Kdo je více na sladké, ženy, nebo muži? Co jste v tomto ohledu během své bohaté praxe vypozorovala? V posledních letech pozoruji zvětšující se chuť mužů na sladké. Může to být i tím, že nám současní muži "měknou". Ženy rády chodí na steak, muži si pro změnu s chutí užijí dezert po hlavním jídle. Sama odpůrce sladkého ráda přesvědčuji o tom, že ve svých představách nemusejí mít tak úplně pravdu. Když mi někdo řekne, že nejí sladké, ráda mu dokážu, že se může mýlit, a dám mu ochutnat něco lahodného.
Pendlujete neustále mezi Prahou a Francií, co je tím hlavním důvodem, který vás nutí cestovat? V největší francouzské učňovské škole v Paříži vyučuji design. Jsem profesorkou umělecké cukrařiny. Tato škola má okolo 2000 studentů a nalezli byste v ní všechny obory - od kuchařů a pekařů až po kadeřníky.
Vyhovuje vám francouzský styl stravování?Mám jejich způsob stolování mnohem raději než český. Den začínají strohou snídaní, které dominuje bageta se sýrem, džemem či 
máslem. Na oběd si vždy vyčlení dvouhodinovou pauzu. Preferují opět bagety se salátem. Kompletní jídlo si dopřávají až večer. Večeřet začínají okolo osmé hodiny a na řadu konečně přichází hlavní chod i dezert. Nepřecpávají se, jedí střídmě i zdravě.
Existuje ještě něco, co jste si po profesní dráze nesplnila? V oblasti cukrářství jsem si splnila snad všechny sny. Jsem zcela spokojená. Mám tři děti, muže, který veškerou moji práci trpělivě snáší a zároveň obdivuje, a nádherná dvě vnoučátka. Rodina a práce jsou mým největším štěstím. Snad bych si jen přála, aby se více lidí "nakazilo" láskou k vaření a láskou k jídlu. I sám císař Napoleon si vážil více pekaře, který mu dokázal nasytit vojsko, než generála. Bez kvalitních pokrmů by ani francouzské vojsko nemohlo vyhrávat.
Jaké recepty patří k vašim nejoblíbenějším, mohla byste nám na závěr prozradit na ně recepty?Mezi mé oblíbené recepty patří například muškátové lanýže. Ty si připravíte ze 450 g 64% čokolády, 25 g lístků čerstvé máty, 250 g šlehačky a 50 g kakaového prášku, který je potřeba na obalení. 
Šlehačku přivedete k varu s nasekanými lístky máty, asi po minutě přecedíte a přidáte čokoládu, kterou ve šlehačce rozpustíte. Necháte vychladnout, lehce vyšleháte a dvěma lžičkami vytvarujete nočky, či sáčkem kuličky. Po vychlazení v lednici v ruce dotvarujete do kuliček a obalíte v kakaovém prášku.
A protože se blíží Vánoce, pak nesmí chybět perník. Osobně mám ráda basilejský. Vynikající perníček s kořenící směsí, lesním medem. Stařičká receptura pravého perníku, který po upečení vydrží velmi dlouho vláčný. Jak dlouho? Těžká to odpověď, neb pro vynikající chuť nikdy dlouho nevydrží.To však na straně druhé potvrzuje kvalitu.
Na basilejský perníček budete potřebovat 250 g medu, 150 g cukru krupice, 125 g vody, 200 g celozrnné mouky, 100 g másla, 375 g hladké mouky, 250 g strouhaných mandlí, 40 g jemně sekaného citronátu, 7 g mleté skořice, 3 g mletého hřebíčku, 3 g mletého zázvoru, 3 g mletého muškátového oříšku (vše lze nahradit směsí perníkového koření), nastrouhanou kůru z jednoho citronu, 7 g potaše (tzv. draslo - přípravek na kynutí vhodný pro těžká perníková těsta), 5 g jedlé sody a 1 vaječný žloutek.Med, cukr a vodu svaříte a necháte vychladnout. Hladkou mouku, žitnou mouku, strouhané mandle, citronát, koření a citronovou kůru vmícháte do medové směsi a necháte tři dny odpočinout. Třetí den prošlehnete potaš a jedlou sodu se žloutkem a vmícháte do těsta. Těsto velmi důkladně propracujete, následně rozválíte na sílu 2 cm a dáte na namazaný a posypaný plech a pečete ve vyhřáté troubě při 180 °C asi 30 minut. Nakonec perník potřete cukrovou glazurou a ještě z plátu krájíte perníčky, nejlépe malé kosočtverečky.
Děkujeme za rozhovor i recepty.
-Připraveno ve spolupráci se společností Potten-Pannen Staněk group-