Melounová sezona je v plném proudu, tato lahodná zelenina stále zlevňuje, a tak je na čase se na ní jako každoročně pořádně "popást". Nakonec není to jen bezcenná pochoutka, ale docela zdravé jídlo obsahující hodně vitaminů (A, C, betakarotén) i minerálů.

Melouny patří mezi tykvovitou zeleninu. Není to tedy ovoce, i když všude, i v kalorických tabulkách, najdeme meloun mezi ovocem. Překvapit může i to, že melounové plody jsou bobule - s tímto termínem máme spojeny spíše borůvky...

Není meloun jako meloun

Zdánlivě existuje melounů a melounků celá řada, ale pokud bychom si v nich chtěli udělat pořádek a srovnat je, z botanického hlediska existují jen dva hlavní druhy - meloun vodní a meloun cukrový, který se dále dělí na další kultivary.

Vodní meloun má více než 90 % vody a tmavozelenou nebo žíhanou hladkou kůru, jeho dužnina je červená, málokdy žlutá, protkaná nejprve světlými, později černými jadérky. Vzhled slupky cukrového melounu se liší dle typu kultivaru - od zcela hladké citronově žluté, až k hrubé, nazelenalé či našedlé, rozbrázděné a rozpraskané. Světlá jadérka má soustředěna uprostřed plodu.

Vodní meloun

Lubenice obecná - běžně nepoužívaný název, o němž leckdo ani neví, co si pod ním představit. Představte si tedy velký krásný meloun, zelený navrch a červený uvnitř. Rudě červené, sladké, výborně doplňující pitný režim a prospívající ledvinám - to jsou vodní melouny. Obsahují přes 90 % vody. Dužninu mají tak vodnatou, že by se dala vyždímat. Je to balzám pro naše ledviny, v létě, v případě přehřátí, pro děti, ale i pro starší lidi, kteří mají méně žízeň. Mísa melounu k snídani dodá pořádnou dávku tekutiny. Jihoevropané k snídani jedí meloun například po prohýřené noci, kdy alkohol tekl proudem, a tělo je tudíž odvodněné.

I v naší zemi na vhodných místech lze pěstovat jak o něco méně náročné melouny cukrové, tak melouny vodní. V lednu se předpěstují sazenice - a potom je nutné najít velmi teplé a slunné místo, s lehkou, prohnojenou půdou. Pokud to chcete zkusit, obraťte se na Parmeli. Což není žádné tajemné italské slovo, ale zkratka Pardubické melounové ligy, která sdružuje pěstitele melounů z celé republiky. Příslušné informace, návody a tipy najdete nejlépe právě tam.

Cukrové melouny

Mají hutnější žlutou až oranžovou dužninu, různější nuance chuti a neodolatelnou vůni. Na trhu se vyskytují ve stále větším výběru - například kulatý gallia s kožnatou, jemně rozpraskanou slupkou, naopak dokonale hladkou slupku má vejčitý a větší žlutý melounek. Meloun cantaloupe neboli meloun ananasový je sladký a aromatický, jak naznačuje jeho název. Zatímco načatý vodní meloun je radno sníst co nejdříve, cantaloupe můžete v ledničce uchovat nakrájený a obalený fólií i pět dní - jeho vůně ani chuť se přitom nezmění. Navíc pořádně vychlazený chutná nejlépe.

Zorientujte se v nabídce:

  • Meloun Piel de Sapo má tvar citronu, podlouhlý, slupka je tmavo a světle zeleně skvrnitá, dužnina světlá, jemná.
  • Ogen je malý, sladký, kompaktní, kulatý melounek z Izraele.
  • Charentais má oranžovou, sladkou a vonnou dužninu a zelenobílou slupku.
  • Cantaloupe se sladkou dužninou voní jako ananas.
  • Honeydew okouzluje jemnou chutí, má světle zelenou dužninu a jasně žlutou slupku.
  • Gallia upoutá svou rozbrázděnou, rozpraskanou slupkou, která přechází od zelené do zlatožluté u zralých plodů.

A jak si dobře vybrat?

Vodní meloun vybíráme podle sluchu. Přiložíme si ho k uchu a zaťukáme na něj. Pokud bude krásně znít, bude i dobře vyzrálý. Cukrové melouny pak vybereme podle čichu. K cukrovému melounu, který si vyhlédneme, přivoníme, a bude-li sladce vonět i přes slupku, bude určitě i řádně vyzrálý a šťavnatý.

Příště se podíváme na to, jak které melouny a melounky jíst, čím je jíst a také s čím je jíst, co o tom říká etiketa, jaké náčiní a nádobí si pořídit a přidáme také pár receptů...

-ag-Foto: www.profimedia.cz