(Ne)známá polenta

(Ne)známá polenta

Pro někoho známá pro jiného neznámá kukuřičná kaše známá jako polenta je ideální pro podzimní vaření. A co si z ní připravit? Připomeňme si to…

Když se řekne polenta, tak mnohé hospodyně tuší, že tohle slovo už někdy slyšely. Pravidelné návštěvnice prodejen zdravé výživy nebo obchůdku s italskými potravinami si možná vzpomenou, že už po léta lze u nás zakoupit asi 20 centimetrů dlouhý a 10 centimetrů tlustý žlutý váleček zabalený v průhledné fólii s nálepkou Polenta – nízkokalorická strava. Jde vlastně již o hotový výrobek, který stačí jen nakrájet, ohřát, případně opéct či zapéct. Na obalu nám také radí, že se tato potravina hodí jako příloha ke všem druhům zeleniny a masa, možno ji též použít na přípravu „bramboráku“, pomazánek či jako zavářky do polévky. Oč ale vlastně jde? Co se skrývá za tajemným nápisem – polenta, typickým a dobře známým jídlem jižní Evropy?

Na počátku byla kukuřice
Zlaté palice této oblíbené plodiny jižněji položených zemí znali již indiáni předkolumbovské Ameriky. Kolumbus je přivezl ze své první cesty v roce 1493 do Španělska. Od Španělů v Evropě kukuřici převzali jako užitkovou rostlinu Francouzi a Italové, z Itálie se pak dostala přes Černé moře do Ruska, Portugalci ji na svých výpravách zavezli do Afriky a jihozápadní Asie. K nám ji přivezli Romové patrně z Turecka a Rumunska v 17. století, proto se jí u nás říkalo turecké žito neboli krajově turkyně. I když původně tato rostlina pocházela z teplých a vlhkých oblastí tropů a subtropů, ukázalo se, že je velmi přizpůsobivá a dokáže se srovnat i s horšími klimatickými podmínkami. Takže je dnes spolu s rýží nejrozšířenější a nejproduktivnější obilninou světa.

V kuchyni starých Indiánů kdysi převažovaly jen vařené a pražené obilky kukuřic, vařily se také polévky ze samčích květenství a pylu. Později se kukuřice stala chlebovou obilninou, v Americe je dodnes oblíbený kukuřičný chléb. Významnou surovinou se tedy stala kukuřičná mouka a kukuřičná krupice a s jejich vznikem jsme již na krok i od polenty.

Polenta
Pod tímto tajuplným názvem se totiž skrývá docela obyčejná kukuřičná kaše, ovšem v italském podání. V Itálii se stala celonárodním jídlem, které najdeme na jídelním lístku každé restaurace. V některých italských rodinách je základní potravinou a mnohdy zde nahrazuje i chléb. Má řadu variant, které se od sebe liší například tekutinou použitou k vaření. Někdy je to mléko, jindy voda či směs obojího. Polenta je také oblíbeným pokrmem Balkánu, tedy především Srbska, Chorvatska či Černé Hory, zde se jí říká palenta nebo kačamak, pura, případně bakardan. Kdo někdy navštívil Rumunsko a zkusil jeho kulinářské speciality, nemohl minout mamaligu – tedy polentu na rumunský způsob.

Pro všechny ty, kteří polentu neznají, ale rádi zkouší „nové“ a rozšiřují své kulinářské poznatky, lze jen doporučit zajít se po polentě poptat do prodejny zdravé výživy nebo obchůdku specializovaného na italskou kuchyni – potraviny, tam ji určitě mít budou, a vyzkoušet si nějaký z níže uvedených receptů. Budete-li při shánění polenty neúspěšní, není problém si ji připravit doma.

Na pravou italskou polentu, tedy hustou kukuřičnou kaši, je potřeba 250 g kukuřičné mouky, 1 l vody, sůl. Postup je jednoduchý: Kukuřičná mouka se vsype do vařící osolené vody a míchá, dokud nevznikne hladká hmota. Následně se nechá vařit za častého míchání a zmírněné teploty asi 25 minut. Po necelé půl hodině je kukuřičná kaše hotová a je možné ji rovnou podávat (v tomto případě by měla mít řidší konzistenci) nebo je možné ji rozetřít na tukem vymazaný plech a nechat vychladnout a pak ji dále upravovat. Polenta se polévá nejrůznějšími omáčkami, může se však také zapékat, smažit nebo grilovat…

Naše tipy
Z polenty si můžete připravit třeba i křupky. Na ty budete potřebovat 220 g kukuřičné krupice, 40 g másla, 1 l vody, 40 g pšeničné mouky, 2 vejce, 150 – 200 g eidamu, 1 dl mléka, sůl, 2 dl oleje. Z kukuřičné krupice s přídavkem másla a soli uvaříte ve slané vodě polentu a nalijete ji do pekáče vypláchnutého studenou vodou do výšky asi 2 centimetry. Přikryjete alobalem, aby neoschla, a počkáte, až vychladne. Pak ji rozkrájíte na čtverečky, které nejprve obalíte v mouce, pak ve směsi z rozšlehaných vajec, mléka a strouhaného sýra. Osmažíte na oleji a podáváte buď s tatarskou omáčkou a libovolným salátem, nebo k nějakému masitému pokrmu s omáčkou.

Klasikou je pak polenta se sýrem a šunkou. Na tuto recepturu budete potřebovat 250 g kukuřičné mouky, 1 l vody, dle chuti mořskou sůl, 200 g šunky, 200 g tvrdého sýra a 4 polévkové lžíce rozpuštěného másla, dle chuti rajskou omáčku nebo kečup. Podle klasického předpisu si připravíte italskou polentu, z které po zchladnutí vykrájíte noky. Ty po vrstvách budete skládat do ohnivzdorné misky, každou vrstvu noků proložíte jemně nakrájenou šunkou a strouhaným sýrem a zalijete rozpuštěným máslem. Nakonec horní vrstvu polijete rajskou omáčkou nebo kečupem, posypete strouhaným sýrem a necháte v mírně ohřáté troubě zapéct.

Anebo byste chtěli vyzkoušet polentu po srbsku, tak zvanou kačamak? Pokud ano, pak budete potřebovat 300 g kukuřičné mouky, 1 l vody, 2 lžíce sádla, 1 střední cibuli, 1 rovnou lžičku soli. Do vařící osolené vody dáte lžíci sádla a zvolna vsypete kukuřičnou mouku. Vaříte za stálého míchání, až se těsto začne odlepovat ode dna. Z něho pak vykrájíte nočky, které přelijete cibulkou osmaženou na sádle a podáváte jako přílohu.

Dobrou chuť.

-daš-
Foto: www.profimedia.cz, Archiv In

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Kuchyně
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,kuchyně.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Kompletní rekonstrukce bytu, Rekonstrukce kanceláře/ateliéru, rekonstrukce koupelny a WC.