Jen si uvědomte, jaké činnosti u dřezu vykonáváte - čistíte veškeré potraviny, omýváte nádobí do myčky, a to včetně velkých kusů, které se do ní ani nevejdou, sléváte horkou vodu, používáte nejrůznější přísady do jídel a mnoho dalšího - je tedy víc než nezbytné, aby byl vyroben z kvalitního, vysoce odolného materiálu, a tvarem, aby vyhovoval všem těmto úkonům.
Tvary a rozměry
Tvar dřezu závisí na celkové kompozici kuchyňské sestavy. Dovolí-li to velikost kuchyně, pak bychom si měli dopřát dřez, který lze instalovat na skříňku s šíří alespoň 60 cm. Jeho dostatečně velká úhlopříčka dovolí snadno umýt i pečicí plech, průměr pak prozradí, jak snadno umyjeme pánve. Dřez může mít pravidelný nebo lichoběžníkový tvar, umístit ho proto lze do roviny nebo v atypickém místě, praktický je také v rohu sestavy. Obecně platí, že by měl být v blízkosti varného centra a na jedné nebo z obou stran má zůstat dostatečně velká pracovní plocha.
Standardní typy mají jeden mycí prostor a odkapávací plochu, v nabídce jsou i modely s rozšířeným doplňkovým programem. Mohou mít dva mycí prostory, vaničku se sítkem vhodnou k odkapávání umytých potravin, výlevku či samostatnou šachtu, kterou odpadky házíme rovnou do koše. Práci usnadňuje krájecí deska tvarově přizpůsobená dřezu a těm, kteří neradi sahají do znečištěné vody, pomůže excentrický ovladač, jímž vodu vypustíme. V posledních letech můžeme dřez navíc opatřit o integrovaný dávkovač mycího saponátu. Výhodou je celkový vzhled kuchyně, kterou už nehyzdí žádná plastová nádoba, je tu jen malá pumpička. Ačkoliv některé firmy dávkovač nabízejí poměrně draho, lze zakoupit řádově za dva tisíce korun. Montáž se provádí do nerezových typů až na místě, kdy se vyřízne do materiálu otvor a dávkovač umístí.
Bez dřezu to v kuchyni nepůjde
Od klasiky k novátorství
Osmdesát procent domácností používá dřez z nerezu. Povrch je hygienický, odolný vůči nárazu, vysoké teplotě a chemikáliím. Už léta vyvolává pocit luxusu, přitom jeho pořizovací cena nemusí být vysoká. K dražším pak patří dřezy z kompozitních materiálů. Ty se skládají z plniva (zpravidla drcený přírodní kámen nebo písek, někdy skelné vlákno i papír) a pojiva (pryskyřice na akrylátové či polyesterové bázi). V nabídce jsou nejrůznější barvy, které vznikají díky příměsím. Všechny typy jsou pevné, chemicky odolné, tvrdé a hygienicky nezávadné. Snadno se tvarují a lepí, případně ohýbají teplem. Na trhu najdeme i modely vyrobené z keramiky, zpravidla se instalují do rustikálních či stylových sestav, kam tento tradiční materiál patří. Všechny typy mohou mít povrch vnitřku speciálně upraven tak, aby na něm neulpívaly nečistoty a snadno se udržoval.
Bez dřezu to v kuchyni nepůjde
Ruku v ruce
Neodmyslitelnou součástí dřezu je kuchyňská baterie. Nabízeny jsou v nejrůznějších designech i materiálech, které barevně korespondují s mycím centrem. Ovládají se nejčastěji pákou, mohou mít klasické kohoutky nebo senzor. Vybaveny mohou být výsuvnou sprškou, která usnadňuje mytí nestandardně velkých kusů nádobí, koncovka pak může mít různé druhy proudů. Stále jsou oblíbené robustní typy s horním otočným trubkovým výtokovým ramenem, ale i subtilní velmi jednoduché a elegantní provedení. Výběr závisí na celkovém ladění kuchyňské sestavy.
Bez dřezu to v kuchyni nepůjde
Beze spár
Spojení beze spár dovolují dřezy z kompozitních materiálů, můžeme si ale pořídit i nerezové vestavěné modely, které integrujeme do předem připravených otvorů v pracovní desce.
Správná výška
Výšku dřezu určujeme individuálně, obecně platí pravidlo, že postaví-li se uživatel k němu, měl by vstoje nad ním dosáhnout na jeho dno.
Bez dřezu to v kuchyni nepůjde
Foto: www.isifa.com