Rebarbora neboli reveň pochází z Tibetu a Číny, odkud se postupně, kolem 18. století, rozšířila do celého světa. Od počátku byla využívána jako lék proti nechutenství a k pročištění střev – přírodní projímadlo, i jako potravina.
Reveň je vytrvalá bylina s velkými dlaňovitými, tmavě zelenými listy s dlouhými dužnatými řapíky zbarvenými zeleně s červeným žíhováním, až červeně. A právě její zdužnatělé řapíky se využívají k jídlu, a přestože se převážně zpracovávají jako ovoce, řadí se k zelenině. K výrobě léků se pak využíval její kořen.
Co v ní je?
Rebarbora neboli reveň pochází z Tibetu a Číny, odkud se postupně, kolem 18. století, rozšířila do celého světa.
Mohlo by se zdát, že reveň, vzhledem ke své kyselosti, je bohatá na vitamin C, ale toho v ní není mnoho. Bohatší je na vitamin A, B, niacin a protisklerotické flavonoidy. Obsahuje i jód a železo. Nejvíce je v ní ale zastoupena kyselina šťavelová, draslík, vápník, dále pak hořčík a fosfor.
Rebarbora, díky látkám, které v sobě má, napomáhá k pročištění organismu, posiluje svalstvo, kosti, nervy, prospívá krevnímu oběhu i vzhledu pleti, vlasů a dokonce je vhodná i k redukci váhy. S její konzumací musíme být ale opatrní a nemocní se žlučníkem nebo močovými kameny by se jí měli vyhnout úplně.
Jak na ni
Půjdeme-li si ji koupit do obchodu, už zde nakoupíme řapíky zbavené listů a práce s ní budeme mít o trochu méně. Řapíky pouze oloupeme a nakrájíme, řádně prosladíme a tepelně zpracujeme.
Pokud si tuto rostlinu pěstujeme na zahradě, máme sice výhodu, že za ni nemusíme platit a můžeme ji sklízet poměrně dlouho a kdykoli na ni dostaneme chuť - reveň začíná rašit poměrně časně z jara a postupně lze sklízet až do konce června - ale budeme s ní mít také o trochu více práce. Jak ji tedy sklízet? Rozhodně ne řezem. Jednotlivé listy i s řapíkem se vylamují. Vždy sklidíme jen část, nikdy rostlinu neolámeme úplně. Aby přežila, vždy na ní ponecháme několik listů. Koncem června se sklizní přestaneme úplně. Zaprvé si rostlina potřebuje odpočinout a načerpat nové síly na další rok a zadruhé v ní narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové, a pro konzumaci už tak není příliš vhodná.
nakrájené kousky rebarbory před jejím zpracováním řádně prosladíme. Cukr se doporučuje dávkovat v poloviční váze rebarbory, tedy například na 300 gramů rebarbory 150 gramů cukru. Šťáva, kterou reveň vyloučí, se dále nepoužívá!......
Po vylomení stonek rebarbory zbavíme listu a řapík oloupeme. Nakrájíme na kostky a tepelně zpracujeme. Vzhledem k tomu, že má rebarbora velmi kyselou chuť, je potřeba ji před jejím zpracováním řádně prosladit. Cukr se doporučuje dávkovat v poloviční váze rebarbory, tedy například na 300 gramů rebarbory 150 gramů cukru. Šťáva, kterou reveň vyloučí, se dále nepoužívá!
Pokud jde o její uskladnění, je pro ni ideální způsob zmrazení. Rebarbora se dá mrazit jak syrová, tak i tepelně zpracovaná. Uskladnění v ledničce není moc vhodným způsobem, zde řapíky rychle vadnou.
Lahodná nejen v koláči
Rebarboru jsme si navykli používat především na koláče, nejznámější je asi reveňový koláč s drobenkou. Z této zeleniny si lze ale připravit i náplně do ovocných knedlíků, marmelády, kompoty, ovocné polévky, reveňovou pěnu, příjemná je i jako příloha k masům. Využití má opravdu široké, ale my bychom ji do svého jídelníčku měli zařazovat s mírou, právě kvůli tomu, že obsahuje mnoho kyseliny šťavelové, a konzumovat ji společně s dostatečným množstvím mléčných výrobků.
Rebarborový koláček s drobenkou a kopečkem zmrzliny
Foto: www.isifa.com, www.thinkstock.cz