Sotva skončí vánoční svátky, už se zase ve všech domácnostech naplno rozeběhnou pračky plné prádla, které se nakupilo během volných dní – hukot praček se ozve doposud většinou z koupelen, v rodinných domech zase ze samostatných prádelen a někde už také pračka začne prát v kuchyni. Jak se pračka postupně stávala součástí domácnosti a majetkem rodiny, přesunovala se ze společných prádelen v suterénech domů přímo do bytů, v nových (tedy panelových) domech bylo třeba akutně vyřešit problém, do které místnosti vlastně organicky a prakticky patří. To nebylo nijak jednoduché vzhledem k velikostem jednotlivých místností a vzhledem k tomu, že pračky ještě nebyly automatické a jejich součástí nebyla odstředivka – velká kulatá ždímačka sousedila s pračkou a prádlo se do ní po vyprání ručně přesouvalo. O to více bylo potřeba místa. Více než k hledisku praktičnosti a požadavkům provozu se proto muselo přihlížet k dispozicím bytu. Panelové byty měly kuchyni miniaturní, tam se často nevešel ani pořádný stůl. Solidní pracovní zónou byty také nedisponovaly takže se pračka ocitla v malé koupelně, kde se tísnila vedle umyvadla. Trochu místa se uspořilo s příchodem automatických praček, které mají integrovány veškeré funkce v jednom přístroji. Ale pračka v koupelně na dlouhá léta zůstala. Koupelna se tím stala daleko méně relaxačním místem a více místem pracovním; přeplněnou místností, kde se stále hromadily kupy mokrého i suchého prádla. Ve starých domech tomu bylo podobně, jen prostoru většinou bylo nesrovnatelně více. Prostě se ale vžilo, že pračka patří do koupelny. V zahraničí se díky rozdílné konstrukci bytů ovšem začala objevovat daleko dříve pračka v kuchyni, kde se stala součástí kuchyňské linky. Příště si povíme, jak a kde v kuchyni pračku co nejlépe umístit. -ag-