Čaj
Málokdo by řekl, že čajovník patří do širokého rodu Camellia, který máme spojený s nádhernými keři s kožovitými listy, které svými nádhernými plnými růžovými květy zdobí chladné interiéry v zimě. Tento rod popsal v 18. století Carl Linné a pojmenoval ho na počest slavného českého botanika Georga Kamela, který působil jako jezuitský misionář na Filipínách. Ve starší literatuře bylo uvedeno 50 druhů, v současné době rozlišujeme jediný druh – čajovník čínský (Camellia sinensis), který se člení do dvou variet. C. sinensis var. sinensis – čajovník čínský a C. sinensis var. assamica – čajovník assámský. Dnes se na plantážích nesetkáme s čistými druhy, ale pouze se složitými kříženci.
ČTĚTE TAKÉ:
Sběr čajových lístků
Čaj
Sklizeň probíhá několikrát do roka, prakticky po celý rok. Lístky se sbírají podle tzv. sběrových formulí, které určují, kterou část výhonku uštípnout. Nejcennější jsou mladší menší lístky u špičky výhonu – terminální výhony a pupeny. Sběr čaje je jedna z mála operací při jeho výrobě, která dosud nebyla úspěšně mechanizována. Jeden sběrač může denně sklidit až 20 kilogramů čerstvých lístků, ze kterých po zpracování vznikne až 5 kilogramů suchého čaje.
Bílé čaje
Bílý čaj je nejpodobnější čerstvému, přírodnímu čaji. Sklízí se z nejmladších nerozvinutých lístků, které mají hebké stříbřitě-bílé chloupky, podle nichž dostal bílý čaj své pojmenování, nebo pupenů. Neprochází mechanickým zpracováním ani oxidací, je pouze napařován a sušen na slunci, takže si zachovává většinu chutí a účinných látek. Bílé čaje mají většinou méně výraznou barvu, která bývá lehce nažloutlá, zato svými chuťovými vlastnostmi patří k delikatesám, protože jsou nejjemnější, a dříve je směli popíjet pouze čínští císaři. Bílé čaje obsahují zdraví prospěšné antioxidanty a pomáhají při redukci hmotnosti.
Zelené čaje
Čaj
Po sběru čajových lístků dochází k jejich zavadnutí, napaření, svinutí a porušení. Na konci jsou čajové lístky usušeny. Uvolněné chemické látky jsou tepelně inaktivovány. V Číně se nejčastěji používá sušení a pražení, často nad ohněm. V Japonsku se využívá spíše napařování horkou vodní párou. Zelené čaje zaléváme vodou, která prošla varem, ale zchladla na 60 – 80 °C. Příliš horká voda působí vyluhování tříslovin a nálev má hořkou chuť, pokud je zalit chladnou vodou, má mdlou až vodovou chuť, protože nedojde k uvolnění chuťových složek. Doba louhování se pohybuje od 30 sekund do několika minut. Množství čaje pro přípravu se v Evropě odměřovalo na malé lžičky, což vedlo k zažití pojmu „čajová lžička“. Odborné lékařské zdroje uvádějí, že pití zeleného čaje prodlužuje život – chrání nás před výskytem kardiovaskulárních chorob a rakoviny.
Černé čaje
Čaj
Nejdokonalejší oxidací (fermentací) procházejí právě černé čaje, které bývají v Číně označovány jako čaje červené. Mají nejvýraznější barvu, od zlaté přes červenou až po tmavě hnědou, a výrazné aroma. Od doby dynastie Tchang byl černý čaj namočený v horké vodě používán jako barvivo na látku pro nižší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější barvy na oblečení. Na rozdíl od zelených čajů jsou v Evropě více oblíbeny, proto jde většina černých čajů vyrobených v Číně na export.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com