Málokdo by řekl, že čajovník patří do širokého rodu Camellia, který máme spojený s nádhernými keři s kožovitými listy, které svými nádhernými plnými růžovými květy zdobí chladné interiéry v zimě. Tento rod popsal v 18. století Carl Linné a pojmenoval ho na počest slavného českého botanika Georga Kamela, který působil jako jezuitský misionář na Filipínách. Ve starší literatuře bylo uvedeno 50 druhů, v současné době rozlišujeme jediný druh – čajovník čínský (Camellia sinensis), který se člení do dvou variet. C. sinensis var. sinensis – čajovník čínský a C. sinensis var. assamica – čajovník assámský. Dnes se na plantážích nesetkáme s čistými druhy, ale pouze se složitými kříženci.

ČTĚTE TAKÉ:

Sběr čajových lístků

Sklizeň probíhá několikrát do roka, prakticky po celý rok. Lístky se sbírají podle tzv. sběrových formulí, které určují, kterou část výhonku uštípnout. Nejcennější jsou mladší menší lístky u špičky výhonu – terminální výhony a pupeny. Sběr čaje je jedna z mála operací při jeho výrobě, která dosud nebyla úspěšně mechanizována. Jeden sběrač může denně sklidit až 20 kilogramů čerstvých lístků, ze kterých po zpracování vznikne až 5 kilogramů suchého čaje.

Bílé čaje

Bílý čaj je nejpodobnější čerstvému, přírodnímu čaji. Sklízí se z nejmladších nerozvinutých lístků, které mají hebké stříbřitě-bílé chloupky, podle nichž dostal bílý čaj své pojmenování, nebo pupenů. Neprochází mechanickým zpracováním ani oxidací, je pouze napařován a sušen na slunci, takže si zachovává většinu chutí a účinných látek. Bílé čaje mají většinou méně výraznou barvu, která bývá lehce nažloutlá, zato svými chuťovými vlastnostmi patří k delikatesám, protože jsou nejjemnější, a dříve je směli popíjet pouze čínští císaři. Bílé čaje obsahují zdraví prospěšné antioxidanty a pomáhají při redukci hmotnosti.

Zelené čaje

Po sběru čajových lístků dochází k jejich zavadnutí, napaření, svinutí a porušení. Na konci jsou čajové lístky usušeny. Uvolněné chemické látky jsou tepelně inaktivovány. V Číně se nejčastěji používá sušení a pražení, často nad ohněm. V Japonsku se využívá spíše napařování horkou vodní párou. Zelené čaje zaléváme vodou, která prošla varem, ale zchladla na 60 – 80 °C. Příliš horká voda působí vyluhování tříslovin a nálev má hořkou chuť, pokud je zalit chladnou vodou, má mdlou až vodovou chuť, protože nedojde k uvolnění chuťových složek. Doba louhování se pohybuje od 30 sekund do několika minut. Množství čaje pro přípravu se v Evropě odměřovalo na malé lžičky, což vedlo k zažití pojmu „čajová lžička“. Odborné lékařské zdroje uvádějí, že pití zeleného čaje prodlužuje život – chrání nás před výskytem kardiovaskulárních chorob a rakoviny.

Černé čaje

Nejdokonalejší oxidací (fermentací) procházejí právě černé čaje, které bývají v Číně označovány jako čaje červené. Mají nejvýraznější barvu, od zlaté přes červenou až po tmavě hnědou, a výrazné aroma. Od doby dynastie Tchang byl černý čaj namočený v horké vodě používán jako barvivo na látku pro nižší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější barvy na oblečení. Na rozdíl od zelených čajů jsou v Evropě více oblíbeny, proto jde většina černých čajů vyrobených v Číně na export.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com