Kešu oříšky patří k nejdražším, protože mimo dlouhou cestu, která něco stojí, je i velmi náročné je vypěstovat.
Kešu ořech a kešu jablko
Plody, z nichž se získává kešu oříšek, rostou na stromě, kterému se česky říká ledvinovník západní. Botanik, který jej pojmenovával, možná neměl nejlepší den. Plod tohoto stromu má totiž ledvinovitý tvar.
ČTĚTE TAKÉ:
Kuchyně
Kešu oříšky jsou skryty po jednom v tlusté skořápce, která je přirostlá na kešu jablku. Ve skutečnosti se ale nejedná o žádný plod, je to jen zduřelá stopka. Používá se nicméně jako kterýkoli jiný dužnatý a šťavnatý plod – od prosté konzumace přes marmelády až k výrobě alkoholických nápojů. Na rozdíl od čerstvých kešu jablek, která jsou dobrá, jsou čerstvé kešu oříšky jedovaté. Obsahují hodně těkavého oleje kardolu, který navíc dráždí pokožku a způsobuje puchýře. S rozumem se tato látka používá naopak proti bradavicím.
Rozšířili jej Portugalci
Kuchyně
Původním domovem ledvinovníku je Brazílie. Odtud jej portugalští mořeplavci rozšířili do Afriky a do Indie. Dnes jsou hlavními producenty Vietnam a Indie. Sklizeň často probíhá tak, že se na plantážích sbírají jen oříšky a jablka se nechávají ležet na zemi. Šťavnaté části jsou velmi choulostivé, a tak je mohou konzumovat jen ti, kteří je mají velmi blízko. Je to ovoce, které se nevyváží. Kešu oříšků, které jsou z botanického hlediska nažkami, je na každém stromě málo, což je další důvod vyšší ceny.
Do čeho se hodí
K nám se dostávají prakticky vždy již vyloupané a my Evropané je máme nejraději pražené a solené. Je to chuť, která je pro nás jaksi nejjednodušší. Kešu jsou nicméně velmi běžnou surovinou například v indické kuchyni. Jejich jemná chuť a struktura vynikne velmi dobře v rýži nebo v různých vegetariánských kreacích. I když se u nás občas používají i do cukrovinek, jejich uplatnění ve slané kuchyni je daleko lepší. Snesou vedle sebe různá aromatická i pálivá koření.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com