Pelyněk má mnoho druhů. Ten nejznámější, pelyněk pravý, je hlavní surovinou pro výrobu absintu. Obsahuje vysoké množství halucinogenního thujonu, takže není divu, že jeho použití je dnes zakázáno. Pelyněk, který na podzim dodá šmrnc poslednímu grilování nebo první domácí pečínce, se jmenuje obecný či trochu zajímavěji černobýl.
Květina bohyně Artemis
Kuchyně
Bylina je velmi statná. Miluje výživnou, na dusík bohatou půdu a dokáže dorůst až do výšky dva metry. Má vcelku dekorativní peřenodílné listy, které jsou na vrchní straně lesklé a na spodní straně porostlé stříbřitými chloupky. Má nafialovělé lodyhy zakončené latami stříbřitých kvítků.
Rostlina se v minulosti používala na léčení nejrůznějších neduhů. Léčily se s ní trávicí potíže a poruchy žlučníku, pomáhala ale i při nemocech dýchacích cest. Způsobuje také stahy dělohy. Silný vliv na ženské orgány jí opatřil její latinské jméno. Artemisia se jmenuje podle bohyně, která byla ochránkyní mladých panen i rodících žen, ale sama byla vyzbrojena lukem a šípy. Byla prototypem nezávislé ženy. Pelyněk býval používán k vyvolání umělých potratů - neměly by ho tedy ve velkém množství konzumovat těhotné ženy.
ČTĚTE TAKÉ:
Přináší průzračné sny
Aztékové používali pelyněk k podporování snění. Vykuřování obydlí pelyňkem prý podporovalo prohlubování a následné zapamatování snů. Pelyněk vložený do bot zase snímá únavu z poutníků. Pelyněk černobýl, který roste u nás na rumištích, smetištích a v úvozech, by měl obdobné účinky jen ve velmi vysokých dávkách.
Co s ním v kuchyni
Kuchyně
Pelyněk můžeme nasbírat prakticky kdekoli, nejlépe ale na odlehlých místech, kde ho neznečistí doprava ani domácí mazlíčci.
Jeho květy nejsou nijak dekorativní, ale naši kuchyni obohatí o neotřelé chuťové tóny. Dominantní je jeho hořkost, která výborně kontrastuje s tučnějším masem. V kuchyni se používají především drhnuté kvítky, jejichž dobrým společníkem je česnek. Je vcelku vhodný i k sušení.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com