Tvrdost vody je pouze jedno z hledisek, kterými je hodnocena kvalita této kapaliny, ovlivňuje chuťové vlastnosti i možnosti jejího využití pro užitkové účely. Přílišná tvrdost vody, stejně jako voda velmi měkká, není žádoucí z hlediska zdravotního ani technického.

Kvalita vody

Voda je pro naši existenci naprosto nepostradatelná, zaklínadlem dneška je „pitný režim“, a to zcela oprávněně, neboť mnoho zdravotních problémů může způsobovat pouze nedostatečný příjem tekutin. Kvalitu vody ovlivňuje obsah anorganických a organických látek a také rozpuštěné plynné látky. Pro hodnocení kvality vody slouží stupnice její tvrdosti – voda velmi měkká, měkká, středně tvrdá, tvrdá a velmi tvrdá. Tvrdost vody není zcela správný termín, ale je obecně vžitý, proto se stále používá. Vyjadřuje obsah ve vodě rozpuštěných nerostů, z nichž převažuje vápník a hořčík, v malém množství jsou zastoupeny i hliník, mangan, zinek, baryum, stroncium a železo. Především kvůli obsahu vápníku je pro nás prospěšnější voda tvrdší, neboť zabraňuje odvápnění kostí.

ČTĚTE TAKÉ:

Tvrdá voda versus měkká

Každý asi zná nevábný bílý až šedý povlak na kávě nebo čaji. Je způsoben vysráženými minerály, pokud jich voda obsahuje větší množství. Káva, čaj, ale i zelenina ztrácí v takovéto vodě aromatické látky, podle některých zdrojů se může prodloužit i doba varu. Velmi vysoký obsah vápníku a hořčíku může mít za následek dokonce hořkou chuť vody. Vytvoření povlaku můžeme zamezit přidáním několika kapek citrónové šťávy nebo kyseliny citrónové. Zmírnění tvrdosti vody je problematické, optimální není ani použití domácích vodních filtrů. Ty totiž zbaví vodu většiny minerálních látek, což není dobré ze zdravotního hlediska, ani z důvodu příjemné chuti vody. Voda příliš měkká může mít dokonce nepříjemnou, někdy až mýdlovou chuť.

Technická úskalí tvrdé a měkké vody

Tvrdost vody způsobují hydrogenuhličitany různých minerálů, které do ní pronikají prosakováním z půdy. Většinou převažují sloučeniny vápníku a hořčíku, jsou však nestálé a při nedostatku oxidu uhličitého se rozkládají na nerozpustné uhličitany. K jejich rozkladu může dojít také prostým zahříváním vody. Vytvoří se zmíněný šedý povlak, případně se vzniklé nerozpustné složky ukládají na stěnách varných nádob jako vodní kámen. Odtud je můžeme odstranit například octem. Ovšem takto vzniklý vodní kámen se usazuje také na stěnách potrubí, nádrží, kotlů i armatur. Čím vyšší je teplota, tím rychleji se vodní kámen ukládá, a tím se také zkracuje doba životnosti těchto zařízení, neboť vodní kámen nevede dobře teplo, a proto v místě, kde je usazena silnější vrstva, může dojít k přehřátí a následnému porušení stěny kotle, případně až k jeho destrukci. Současně znamená usazování vodního kamene na stěnách nádob a zařízení zvyšování spotřeby elektrické energie – již několik milimetrů znamená nárůst v desítkách procent. Z toho důvodu je nutné vápník a hořčík z technické či teplé užitkové vody vyloučit. Ovšem při změkčování vody je nutné respektovat platné hygienické a zdravotní předpisy, protože ani velmi měkká voda není v technologických procesech žádoucí, neboť je agresivní a jejím vlivem může dojít ke korozi potrubí.

Voda z kohoutku, nebo z plastové lahve?

Obecně platí názor, že voda balená je kvalitnější než voda z kohoutku. Nemusí tomu tak být vždy, některé druhy balené vody, zpravidla označené jako stolní, jsou také stáčené z vodovodního řadu, jejich nevýhodou je dlouhé skladování, často navíc v nevhodných podmínkách. Voda z kohoutku je nejen kvalitativně srovnatelná s vodou balenou, je navíc vždy čerstvá a vhodně uskladněná, současně podléhá častějším a v některých ohledech také přísnějším kontrolám kvality. Voda z vodovodu je také ekologičtější – pro přepravu nejsou třeba kamiony, obejdeme se i bez skladovacích prostor, především však odpadá následná likvidace velkého množství plastů, které zatěžují životní prostředí, a to i přes jejich částečnou recyklaci a opětné využití. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat ani na finanční přínos, cena litru vody z kohoutku je nesrovnatelně levnější oproti balené stolní vodě.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com