Cukr dříve jako lék, dnes skoro jed

kuchyně
Zvětšit fotografii

Autor:

Bílé krystalky dnes polykáme nenápadně rozpuštěné v mnoha jídlech a nápojích. Život bez nich si neumíme představit. I přesto bychom se mohli pokusit o trochu odříkání. Je známo, že škodí.

Od chvíle, kdy chodí po zemi člověk, jeho spotřeba neustále stoupá. Někteří jej viní z fatálních moderních nemocí, jako jsou obezita, cukrovka, zubní kazy a další. Je to legální droga, po níž zcela prozaicky lačníme. Obklopuje ji velký byznys, a tak si přes množství reklam na nejrůznější sladkosti skoro nevšímáme dobře míněných upozornění lékařů nebo výživových poradců. Řeč je o vábivém cukru.

ČTĚTE TAKÉ:

Od Arabů do Evropy

kuchyně

Autor:

Slovo cukr prý pochází ze sanskrtu a do Evropy se dostalo s prvními křižáky, kteří tuto lahůdku původně nazývali indickou solí. Ve středověku měli obchod s cukrem pevně v rukou Benátčané, kteří jej dováželi z Alexandrie. Tam se dostával s karavanami arabských obchodníků z Asie. Nepředstavujte si ovšem dnešní bělostné rafinované krystalky. Středověký třtinový cukr byl tmavý a páchl potem velbloudů. Později začali cukr dovážet i Portugalci z Brazílie, a tak je snadno pochopitelné, že první evropské rafinerie na třtinový cukr vznikly na Sicílii a pak na Madeiře. To byly nicméně ještě doby, kdy se cukr prodával v apotékách. Ty jediné měly licenci na jeho prodej. Byl považován za lék určený k zotavení nemocných.

Cukřenky na zámek

V následujících stoletích se sice dostal z lékáren do hokynářství, ale pořád byl považován za velikou vzácnost. Doprava prostě byla stále velmi drahá. V 17. století býval výsadní laskominou bohatých a skladoval se v maličkých dózičkách, které byly zamykací. Klíček měl pán domu nebo hospodyně a kousky cukru se rozdávaly při zvláštních příležitostech. Pánem cukřenky býval i Král Slunce Ludvík XIV., který cukříkem odměňoval své obzvlášť přičinlivé kurtizány.

Od turecké invaze k řepě

kuchyně

Autor:

Za viníky vzrůstající konzumace cukru bychom mohli označit třeba Turky, jelikož přinesli do Vídně kulturu kávy, která se samozřejmě musela pít sladká. Stejně tak se rozmohla móda horké čokolády, která byla bez cukru také považována za nepoživatelnou. Evropa, zamilovaná do cukru, si začala vynucovat další zdroje. První pokusy s cukrovou řepou prováděl německý chemik Andreas Sigismund Marggraf. Cukr získal, ale cestou velmi komplikovanou a drahou. Načaté dílo dokončil jeho žák Franz Karl Achard. Ve Francii se o výrobu cukru zasloužil Napoleon, který nařídil pěstování řepy a stavbu rafinerií po kontinentální blokádě.

Nezadržitelný růst

Je to nejsvůdnější a nejproradnější potravina. Její konzumace stagnovala pouze v období válek nebo jiných katastrof. Zadržte ruku, když budete sahat po sladké limonádě, další kostce cukru do kávy, vnadně poprášeném koblížku… a dejte si vteřinku na rozmyšlenou. Teď už víte, že je cukr podlý nepřítel.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Kuchyně
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

jídloCukr

Doporučujeme

Hledáte spolehlivou firmu na kuchyňskou linku?

Zadejte si poptávku v kategoriích: kuchyňská linka,kuchyně.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Kuchyňská linka a schodiště, návrh a výroba kuchyňské linky, Kuchyňská linka.