Do Evropy přišla lichořeřišnice z Jižní a Střední Ameriky přibližně s conquistadory v polovině 17. století. V její domovině se jí ale dosud daří daleko lépe.

Celkově roste na světě několik desítek druhů a právě ty americké jsou díky příznivému klimatu daleko větší. Na jídelníčku původních obyvatel měly své stálé místo. Některé druhy mají velké podzemní hlízy, se kterými se zachází podobně jako třeba s batáty, sladkými bramborami.

ČTĚTE TAKÉ:

Starosvětská kytka

V dnešní době už najdeme lichořeřišnici jen na záhonech nadšených pěstitelů či na venkově. Dříve se vyskytovala často ve společnosti měsíčků zahradních nebo aster. Lichořeřišnice je rostlina jednoletá, kterou je třeba vysít zjara na záhon a již ji nepřesazovat. Takže v žádném zahradnictví nehledejte připravené sazeničky. Květina má velmi křehké stonky a mladé rostlinky žádnou manipulaci nesnesou. Tato vlastnost je na druhou stranu velikou výhodou při konzumaci, protože právě ona křehkost je základem delikátnosti lichořeřišnice. Stonky této rostliny mohou být až 3 metry dlouhé a ve své domovině se pne po kmenech stromů do daleko větší výšky.

Lichořeřišnice je velmi náchylná na napadení mšicemi. Někdy je dokonce používána jako biologická bariéra žádanějších druhů. Stačí rostliny napadené mšicemi spálit a ostatní byliny jsou uchráněny.

Nebojte se ochutnat

Momentálně je lichořeřišnice v květu. Její využití není bohužel nijak široké. Vzhledem k tomu, že je to choulostivá rostlina a její květy jsou velmi jemné, hodí se pouze k okamžitému použití. Květy rychle vadnou a hořknou, chuť květiny připomíná křen či zmíněnou řeřichu. Protože květy jsou vizuálně poměrně velké, ale korunní plátky naopak tenké, působí chuť jemně. Květy lichořeřišnice jakékoli barvy mají své místo především v zelených listových salátech a mohou být rovněž vhodnou ozdobou na chlebíčcích. Se zelenými plody si potom můžeme zkusit pohrát jako s kapary.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com