Pokud má jalovec obecný ideální podmínky k růstu, vytváří štíhlé keře kuželovitého tvaru. Jeho typickým stanovištěm jsou skalnaté pastviny s mírně kyselou půdou. V současné době se stal rostlinou ohroženou, protože právě taková místa ve volné přírodě chybí. Celá rostlina je silně aromatická a používala se k nejrůznějším účelům již ve starověku.

Šišky různého stáří

Kuchyně
info

Kuchyně

Etymologie latinského označení keře, které zní Juniperus, prý může pocházet z latinských slov junior (mladší) a parere (objevovat se). Inspirací byl fakt, že se mladé a zralé kuličky vyskytují na jednom keři současně. Plody totiž zrají osmnáct měsíců. Vypadají trochu jako borůvky, ale jedná se ve skutečnosti o šišky. V herbáři Tadeáše Hájka z Hájku jsou něžně nazývány „jahodky“.

ČTĚTE TAKÉ:

Léčivé účinky

Kuchyně
info

Kuchyně

Jalovec má bezpočet druhů, které rostou ve všech klimatických pásmech. Dřevo některých teplomilnějších druhů se ve starověku destilovalo. Získané oleje se používaly na balzamování těl. Ve středověku dobře sloužily kuličky jako vykuřovadlo při epidemiích moru nebo cholery. Dobře známé byly účinky jalovce zvaného chvojka klášterská, který své druhé jméno získal podle nejčastějšího místa pěstování. Má totiž silné abortivní účinky. Jak napsal již výše citovaný autor herbáře Tadeáš z Hájku: „Umrlý plod vyhání, živý v životě zabíjí…“ Takže pozor na ni. Jalovčinky by se měly používat výhradně od věrohodného zdroje. Jejich sběr je ve volné přírodě zakázán, a navíc je snadné splést si jednotlivé druhy.

Divoká chuť k divokému masu

Jalovec je samozřejmě také dominantní chutí ginu, jehož domovinou jsou Holandsko a Belgie. Destiláty dokážou krásně doladit některé zvěřinové pokrmy - jalovec se hodí výhradně do slaných jídel. Jeho chuť je intenzivně pryskyřičná, takže je třeba s ním zacházet s mírou. Nicméně je to výborné, temné, podzimní koření. Zvěřina je bez něj téměř nepředstavitelná. Umí dodat šmrnc tučným podzimním masům nebo drůbeži. A nesmí chybět ani v červeném zelí.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com