Ačkoli se "retro" může vydat do různých historických období, nejčastěji si pod tímto pojmem představíme 50. až 60. léta. V případě kuchyní jistě ihned zavzpomínáme, jak to vypadalo u babičky, kam jsme se v dětství jezdili přecpat k prasknutí. Na sporáku neustále něco bublalo, v kredenci se vždycky našla nějaká ta sladkost a stůl přes den sloužil jako pracovní deska, u které dospělí mohli přes všechen shon i posedět a vypít kafe.
Právě stůl se do moderních kuchyní vrací coby prvek doby minulé, kdy to v kuchyních takzvaně "žilo". Na rozdíl od ostrůvku se k němu můžeme pohodlně usadit a některé kuchařské aktivity vykonávat vsedě (na barové židličce by se těsto kvedlalo obtížně nejen babičce).
Přesná kopie babiččiny kuchyně by byla jistě útulná a mohla by vyvolávat řadu vzpomínek, otázka však je, do jaké míry bychom ji shledali praktickou a zda by se nám vůbec podařilo sehnat všechny její komponenty. Dnes už sice není problém koupit nově vyrobené elektrické spotřebiče v retro designu, nicméně třeba pákové baterie u dřezu se sotva vzdáme a úložné prostory přeci jen lépe vyřeší linka než kredenc.
Nakonec tedy ve své retro kuchyni přistupujeme k určitému kompromisu mezi dobou minulou a současnou, ale to výsledné místnosti neubírá na kouzlu. Retro prvky sem vnesou více barevnosti, útulnosti i špetku nostalgie.