Petře, vám asi mají pražští obyvatelé sídlišť co závidět...
Musím přiznat, že jsem tady ve svém domě už desítky let opravdu šťastný a spokojený. Co víc si můžu přát? Z okna vidím na skály a teď v zimě k nám chodí i vysoká zvěř.
Jak jste k takhle skvělému bydlení přišel?
To je velmi zajímavá historie, která sahá až do mého raného mládí. Maminka totiž jednou přišla z výstavy v Paláci kultury v Holešovicích a vyprávěla, že viděla krásný montovaný dům, který je stvořený celý pro mě. „Z čeho bych si ten domek asi pořídil? Vždyť stojí 240 tisíc?“ ptal jsem se jí, coby chudý studentík, ale moje moudrá matka mi odvětila: „Nikdo na tebe nespěchá, nicméně bys měl pomaličku začít střádat korunku ke korunce.“
A začal jste?
Začal, mě totiž ten dům úplně nadchnul! Koupil jsem si tlustý sešit a nadepsal jsem ho slovy DOMEK. První výdaje byly 20 Kč za ten sešit a 800 Kč za projekt. Pak jsem musel koupit pozemek a nakonec jsem objevil přímo nádherný v Praze-Řeporyjích, stál tehdy 4 Kč za m². Původně do toho měl se mnou jít ještě Vašek Neckář, textař Vrba a Petra Černocká, protože mi přišlo zajímavé, mít takové známé sousedy. Nakonec pozemek vedle koupila jen Petra Černocká, která ho pak zase časem prodala. Já si tam ale začal budovat své „hnízdo“ doopravdy. Základ mi vykopal známý, kterého jsem potkal na jedné akci. Byl to hrdina socialistické práce, a tak jsem ho jako „hrdinu“ požádal, zda by to pro mě na za levný peníz neudělal. Se stavbou jsem začal v roce 1972 a od roku 1980 jsem tam bydlel. Mezitím jsem potkal svoji budoucí manželku a právě s ní jsem prožil první noc v našem domě. A byl to tedy spíše horor než milostné vábení.
Copak se vám v domě stalo? Neříkejte, že tam strašilo?
No skoro ano! Bylo to 5. prosince a žena ten den byla někde na mikulášské besídce převlečená za čerta. V domě se ještě netopilo a nebylo v něm vůbec nic, ani postel. Lehli jsme si tedy na zem na nafukovací matraci a schovali jsme se do velkého spacáku. Jenže venku mrzlo, až praštělo, a třásli jsme se zimou. Moje žena, tehdy jsme ale ještě nebyli oddáni, vylezla ze spacáku a v zoufalství na sebe oblékla ten černý kožich čerta. Takže mohu prohlásit, že jsem spal s čertem, který měl dokonce i ocas. Peklo jsem si tedy v našem domě odbyl už první noc a bydlíme tam v pohodě třiatřicet let.
Nikdy vás nenapadlo se odstěhovat?
Nenapadlo, já jsem s tím domem srostlý, on navíc postupem času mění svou tvář. Moje žena ho tak nějak zvláštně upravuje a rozšiřuje. Třeba když byly děti malé, začalo jí vadit, že nevidí z kuchyňského okna do zahrady, ale kouká do stěny. Nelenila tedy a nechala udělat v kuchyni další okno, ze kterého je krásný výhled na zahradu.
Kolik máte v domě místností?
Máme obrovskou terasu, pod ní jsou dvě garáže, pracovna, kancelář, prádelna. V hlavním patře je ložnice, obývák, pokoj, šatna, velká kuchyň a toaleta a nahoře v podkroví je další kuchyň a dvě místnosti.
Kde vy se cítíte nejlépe?
To jsou ony - slavné knihovny pro 2000 knih
Nejraději mám svoji pracovnu, je totiž jedinečná. Celý život jsem snil o tom, že budu mít jednou svoji knihovnu, jenže těch knížek jsem za život nashromáždil opravdu moc. Požádal jsem tedy svého kamaráda architekta, ať to nějak vyřeší. Moc se mu do toho nechtělo, ale já nehodlal ustoupit, až nakonec přišel s něčím naprosto geniálním. Knihovnu vlastně tvoří masivní otáčecí sloupy, které se dají v případě potřeby úplně zakrýt. Když se sloup otevře, tak v jednom je uloženo až dva tisíce knih. Nikdo jiný nic takového nemá a ani mít nebude. Sen se mi tak splnil a na tuhle knihovnu jsem patřičně pyšný.
Ve své pracovně máte vystavené červené víno se svojí vlastní etiketou, které jste nedávno pokřtil v Mount Steaku na Praze 5. Jste tedy vinař?
Budete se divit, ale já jsem hlavně abstinent. Jsem známý gurmán a celoživotně se zabývám jídlem, věnuji se srovnávací gastronomii, dějinám kulinářství a mezinárodní kuchyni. Mám sbírku kuchařek, deset tisíc originálních receptů, a přes to všechno nepiji. Vše je ale na dobré cestě, jelikož mi lékař přikázal pít 1 dcl červeného vína denně na cévy. A to je povinnost!
Žije s vámi v domě vaše početná rodina?
Je pravda, že dětí máme jako smetí. Tři s manželkou a jednoho syna adoptovaného, ale všichni jsou naše „vlastní“. Tři děti už jsou z baráku pryč, ale až na Soňu, která studuje práva a bydlí od nás pár kilometrů, se děti drží hodně blízko. Lukáš žije ještě s námi, Lenka má tři děti, Pavel jedno a společně bydlí v domě jen sto metrů od nás.
Takže se asi všichni často navštěvujete?
Všichni jsme milovníci dobrého jídla a dost často grilujeme, ať už u nás, nebo u Lenky. Náš barák je pořád plný lidí, protože s manželkou moc rádi hlídáme vnoučata. Zatím máme čtyři, ale Pavel se hodlá letos oženit a počít druhé dítě, tak nám asi ještě nějaký ten „kousek“ do rodiny přibude.
Zažil jste v domě někdy nějakou pohromu?
Jednou nás pěkně vykradli, ale časem zloděje vypátrali a teď jsou v chládku. Neměli na svědomí jen nás! A k pohromám patří i prasklé akvárium v obýváku, které má obsah 400 litrů! To byl zážitek, na který se nezapomíná.
Prý jste si založil docela nevšední cestovku...
Založil jsem menší cestovní kancelář Cestovka 6P, se kterou pořádám každý rok dobrodružné výpravy, a věřte mi, že žádná z nich není normální. Já stojím vždy v čele, vymýšlím šílenosti, ale také ručím za bezpečí svých klientů. Dvakrát už jsme třeba jeli přes Saharu s karavanou velbloudů a vedle těch velbloudů jsme také na dunách spali. Na sněžných skútrech jsme zase řádili na rusko-finských hranicích, několikrát jsme byli v Las Vegas a naposledy jsme prošli Aljašku, čímž se mi splnil můj zlatokopecký, klukovský sen. Teď přemýšlím o tom, zda se dá v Thajsku projet na slonech z vnitrozemí džunglí až k moři…
Vizitka
- Narodil se 6. srpna 1947 v Olomouci.
- Spolupracoval s country kapelou Fešáci, moderoval Novoty, Dobroty a soutěžní pořad 5 proti 5.
- Po revoluci začal podnikat jako manažer, založil firmu, která se věnuje umělecké agentáži, výrobě televizních pořadů a reklamě.
- Uspořádal megakoncert Nedvědi na Strahově, který 21. června 1996 sledovalo na 72 tisíc diváků. Je členem fotbalového klubu Amfora.
Banner Dům a Zahrada