Maroši, jak často jste „doma“ na Vyšehradě?

V Praze pobývám tak dva tři dny v týdnu a bydlím v malém, soukromém hotelíku u Šemíka. Dělám to takhle několik let a jsem už něco, jako hotelový inventář. Mám tam svůj pokojíček, rád jím v jejich restauraci, protože tam moc dobře vaří. Personál je také fajn, co víc si přát. Jako bonus je nedaleký Vyšehrad s parkem a vší tou nádherou, historií počínaje, přes hřbitov, kostel a přírodu s nádherným výhledem na řeku a Pražský hrad. Moc rád se tam procházím, přijde mi, že tohle úžasné místo turisté přece jen ještě tolik neobjevili.

Při natáčení seriálu Letiště jste ale bydlel na Vinohradech. Proč jste se přesunul na Vyšehrad?

Na Vinohradech jsem měl rok pronajatý byt, ale pak tam v ulicích udělali modré parkovací zóny a já najednou neměl kde zaparkovat. Neměl jsem na to nervy a ten pronájem jsem zrušil.

V Bratislavě prý vlastníte nádherný, netypický byt v centru města, který jste si sám upravil dle svých představ...

Ten byt jsem získal ještě před revolucí, jako starý mládenec. Byl docela malý, ale spojil jsem ho s půdou, která s ním sousedila, a pracoval jsem tam tak dlouho, až se z bytu stal nádherný „bejvák“, asi 180 m², s krbem, terasou a největší raritou, kterou je dvanáctimetrová věž. Byt se navíc nachází v jednom z nejhezčích domů v Bratislavě, ale nakonec jsem si ho moc neužil, jelikož jsem odjel do Ameriky a pronajal jsem ho.

A v něm nyní žijete?

Kdepak, když jsem se vrátil z Ameriky, oženil jsem se, a protože měl tchán u domu dvě velké garáže, ve kterých „bydlí“ stará auta - veteráni, rozhodli jsme se s manželkou, že si nad ty garáže přistavíme. Nakonec z toho vznikl takový bungalov, jelikož nám soused nedovolil postavit patro. Nakonec to ale i on „hnal“ o patro výš a nám to také milostivě dovolil. Museli jsme tedy shodit z našeho „bungalovu“ střechu a přistavět patro. Časem jsme si ještě při rekonstrukci tchánova domu přistavěli obývák s prosklenou stěnou, ze kterého se dá jít rovnou do zahrady. Dnes tedy máme dole obývák s kuchyní a nahoře tři pokoje a samozřejmě příslušenství. Do centra Bratislavy je to jen kousek a stejně tak do sportovního areálu, kde se dá hrát tenis nebo beach volejbal. Jediným problémem je, že si té pohody moc neužívám, jelikož jsem málo doma.

ČTĚTE TAKÉ:

Ten nádherný půdní byt s věží tedy stále pronajímáte?

Ani mi nemluvte! Ten jsem pronajímal až do doby, než tam začali dělat novou střechu. Nějaký šílený řemeslník - packal, sundal eternit a rok a půl to nechal být. Jednou mi volal Francouz, kterému jsem byt pronajímal, a ptal se: „Mám si připlatit za to, že se dívám z postele na hvězdy.“ Představte si, sousedka dala navíc zbořit komíny, nic mi neřekla, a ti zedníci se na francouzského nájemníka dívali přímo do postele. Střechu nakonec předělávali tři roky a za tu dobu mně do bytu pršelo i sněžilo a celý byt mi naprosto zničili.

Jak jste to vyřešil?

Dal jsem celou záležitost k soudu, ale roky se nic neděje. To je na Slovensku i v Čechách stejné, soudy už mě stály spoustu peněz, v bytě mám všechno zničené a ony stále mlčí. Přitom poškozený jsem já! Představte si, kdybych v tom plesnivém bytě měl bydlet s manželkou a s našimi třemi dětmi, kdybychom neměli kde bydlet, nebo jsem neměl peníze na to, abych odškodnění soudně vymáhal? Co bych pak dělal? Prostě v tom našem i vašem státu na nás, obyčejné občany, kašlou.

Pojďme k něčemu veselejšímu. Kdo má u vás doma na starosti zařizování interiéru a dokupování nábytku a dalších doplňků?

Zařizování bytu se věnuje spíše manželka, ale vzájemně o všem komunikujeme a vybíráme, co by bylo asi nejlepší. Já to také platím, mám tedy rád přehled. Ale nejsem žádný skrblík a kolikrát třeba sám navrhnu i něco dražšího, jelikož na věcech, které nám mají sloužit léta, se nemá šetřit. Navíc třeba takové předělávání bytů se stalo mým koníčkem, protože ta práce je vždycky za mnou vidět a něco trvalého zůstává.

Co všechno jste ještě předělal?

Kromě onoho exkluzivního podkroví, které momentálně kvůli soudům „trochu“ chátrá, a našeho domu, jsem ještě koupil v centru Bratislavy byt, který vyhořel, a celý jsem ho dal dohromady. A v centru města jsem také zrekonstruoval jeden dvoupokoják. Zkrátka jak mám volno, buduju...

A když přece jen máte chuť relaxovat nicneděláním, kde si nejlépe odpočinete?

Mojí srdcovkou, kde se cítím stoprocentně dobře, je vířivka, což mi připomíná, že bych si měl pořídit novou. Stála venku na zahradě deset let, ale při přestavbě domu se nějak poničila. Každý den ráno jsem do ní na dvacet minut vlezl a v horké vodě, v bublinkách jsem přemýšlel o životě. Klidně i v zimě! Teď se ale už nemůžu dočkat jara, myslím toho opravdového, poněvadž dle kalendáře už ho dávno máme.

A co vás na jaře čeká?

Těším se, až vybalíme nový zahradní nábytek. Koupili jsme ho se ženou, ale zatím leží v krabicích. Já už se do toho chtěl pustit, ale žena mě varovala, že stále hlásí sněžení. Měla pravdu, zase napadl sníh. Snad už to jaro konečně přijde a já si budu moct na zahradě dát v klidu na sluníčku kafe. Ale moc dlouho zahálet nebudu, protože se musím pustit do rekonstrukce bazénu, abychom se měli v létě kde koupat. Tak vidíte a zase jsem si práci našel.

Vizitka

  • Narodil se 26.4.1959 v Bratislavě do rodiny herce Jána Kramára, herec byl i jeho dědeček Ján Klima.
  • Vystudoval Státní konzervatoř v Brně.
  • Hrál v divadle Andreja Bagara v Nitře a ve Slovenském národním divadle, hrál v seriálu Medzi nami, ve slovenské verzi Ordinace v růžové zahradě, v českém seriálu Letiště, v Expozituře, ve filmu Fontána pro Zuzanu 2, Královský slib.
  • Moderuje pořad Zázraky přírody.
  • Nedávno v Praze, v Mount Steaku, pokřtil své vlastní víno.
  • Je ženatý a s manželkou Natašou má tři děti - Tamaru, Timura a Marka.