Bydlení celebrit: Zora Jandová kouká z okna na zámek a kostel

Kvůli nečekaně dlouhé zimě stále ještě čekají na Zoru Jandovou (54) všechny klasické jarní práce na zahradě ve Mníšku pod Brdy, kde s rodinou žije již čtrnáct let.

Zoro, bydlela jste vždycky v rodinném domečku?

Kdepak, s maminkou jsme bydlely na sídlišti v Hloubětíně. Tehdy tam ale končila Praha a všude kolem byly louky, pole, lesíky a rybníky. Díky tomu se moje fantazie nádherně rozvíjela. Nejradši jsem ale měla vůni hospodářství u prarodičů nebo u prababičky na venkově. Pro dítě je ohromně důležité zažít koloběh života, ať už jde o pole, zahradu, anebo i umírání a rození zvířat a dokonce i lidí.

Zajdete se někdy do těch krásných míst vašeho dětství podívat?

Prababiččina chaloupka už dávno patří cizím lidem, ale před lety jsem se tam zašla podívat a ve světnici to pořád vonělo stejně jako v dětství. Pravidelně ale jezdím do domečku po prarodičích, kde se jako by zastavil čas. Vesnice okolo je už úplně jiná, ale naše vrátka skřípou stále stejně jako kdysi, cihly jsou stejně červené, jablka stejně příšerně kyselá a při příjezdu mě vítá růžička, kterou u vrátek zasadili moji praprarodiče, které jsem už ani jako dítě nezažila. Koukám na všechno optikou svých dvanácti let a je mi nádherně.

Nádherný pohled máte ale i z vašeho rodinného domečku v Mníšku pod Brdy...

Koukáme z oken na zámek a na kostel a vidíme, jak se během roku mění příroda. Je to krása, ale nejvíc mi tady přirostli k srdci lidi. Nepřipadám si jako náplava, ostatně obě naše dcery tady chodily do školy a mají v Mníšku spoustu blízkých kamarádů. A pokud jde o brdské lesy, když rostou houby, ale vlastně i když nerostou, jsem šťastná, že můžu šněrovat křížem krážem a cestou necestou tuhle brdskou džungli.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Na jaké zařízení si nejvíce potrpíte?

Nejradši bych přestavovala a zařizovala domečky a byty jiným lidem. Bavilo by mě se strefovat do jejich přání a způsobu života. Jsem na to trénovaná, protože podobně uvažuji při zkoušení role. Já osobně se doma neobejdu bez dřeva a bez rostlin. Ostatně i v rádiu nemám kancelář, ale pracovnu, kterou jsem si zařídila na zvláštní povolení po svém. V kancelářském nábytku, i když supernovém, pohodlném a ergonomicky dokonalém, bych se usoužila.

Pro jaké bytové doplňky máte vyloženě slabost?

Čím dál víc mi nedělají radost věci, ale lidi. Naposledy to byla naše rodinná sešlost. Deset lidí, čtyři děti a šest dospělých hrálo společenské hry. Hádali jsme se, řehtali jako blázni a snědli jsme při tom pět šišek sekané, kterou jsem upekla. Podobně se vídáme o Vánocích, předem natrénujeme i poměrně komplikovaná společná hudební vystoupení a sníme krůtu, kterou pro změnu připravuje moje sestra. Není to úžasné? V tu chvíli je mi úplně jedno, že mi chybí čajový servis pro tolik lidí nebo zda je všude nadpřirozeně čisto.

Zažila jste v domě někdy i prekérní situaci?

Třeba prasklý bojler! Voda mi sahala místy po kotníky, já s malou Esterkou v náručí a desetiletou Viktorkou málem vkráčela do kaluže pod elektrickým proudem... Andělé strážní JSOU. Také jsem zažila rojení mravenců, vos a sršňů, ale třeba i spálenou kuřecí polívku, která v podobě sazí přebarvila čerstvě vymalovanou kuchyň na černo. To vše patří k naší domácnosti.

Máte doma svoji vlastní pracovnu?

Pochopitelně, z pracovních i osobních důvodů. Takový prostor mají doma i naše holky. I když jsme bydleli kdysi na pár čtverečních metrech, zachování soukromí bylo pro nás vždycky nesmírně důležité. Já se navíc posouvám po domě za sluníčkem a bez intenzivního světla si nedovedu život představit. I když jsem nastoupila do rozhlasu, zjišťovala jsem si, kdy kam svítí sluníčko, kam se za ním v průběhu dne můžu vypravit.

Kde tedy nejraději relaxujete?

Doma nebo ve zmíněném domečku po prarodičích. Naložím do auta našeho kocoura a naši psí holku a odjedu na dva tři dny. Vezmu s sebou každého, kdo se mnou chce jet, třeba i Esterčiny spolužačky, aby nám tam bylo veseleji. Vracím se tak do dětství nejen ve vzpomínkách, ale s holkama třeba i při lezení na stromy.

Pomáhají vám doma dcerky s úklidem?

Já osobně vaření ani úklid zvlášť nemiluji, ale když už uvařím, všichni se olizují. Jakmile se pustím do úklidu, je to smršť, po které v celé domácnosti nastane úleva a voňavý pořádek. Moc ráda peru a věším prádlo venku na šňůře, při skládání pak krásně voní. Starší dcera výtečně vaří, pokud se vyskytuje doma, a mladší čas od času sama od sebe vyluxuje celý obří dům. Zdenek se stará o trávník, bazén a je výtečný popelář. U nás doma každý dělá, co je zapotřebí, pokud to zapotřebí je. Není-li to smrtelně důležité, radši se krčí v koutě, aby nebyl zaúkolován. Při našem velice nepravidelném způsobu života to ani jinak nejde, neexistuje přesně daný úklidový řád.

Co vám dělá kromě jara, rodiny největší radost?

V současné době mě hodně zajímá Rádio Junior. Je to nová digitální stanice pro děti, která vysílá každý den od rána do večera a ve všední dny dokonce živě. Dětem kromě živě moderovaných vstupů nabízí i spoustu pohádek a písniček. Vysílání připravuje Tvůrčí skupina pro děti a mládež Českého rozhlasu, které od června minulého roku šéfuju. Spolu s týmem vymýšlím hlavně zábavu, ale nenápadně i trošku poučení pro malé předškoláky a školáky zhruba do dvanácti let. Nesmírně mě to baví, a protože naší Esterce je dvanáct let, mám přehled. Pokud by naši práci chtěli rodiče, prarodiče nebo i učitelé posoudit, najdou podrobnosti na radiojunior.cz.

Cítíte nějakou zpětnou vazbu od dětí?

Ano, to mi dělá největší radost. Zapojují se do soutěží, volají do vysílání vzkazy svým kamarádům, oceňují hry na webových stránkách Rádia Junior nebo se těší na pohádky i dobrodružné příběhy. Vždycky si ovšem musím dávat pozor, abych nevěnovala víc pozornosti dětským posluchačům než vlastním dětem. Kromě Esterky máme ještě dvaadvacetiletou dceru Viki a rodina má u mne vždycky přednost.

Vizitka:

Narodila se 6.9.1958 v Praze
Vystudovala DAMU
Hrála v Divadle Semafor, ve Viole, v Národním divadle
Je úspěšnou českou reprezentantkou v čínském bojovém umění tchaj-ťi a v roce 2001 skončila na mistrovství světa sedmá jako nejlepší Evropanka
Zahrála si ve filmech Poločas štěstí, Všechno nebo nic, Třetí princ, Mravenci nesou smrt a v seriálech Návštěvníci, Sanitka, Pátá stanice, Dobrá čtvrť, Nemocnice na kraji města – nové osudy
Jejím manželem je hudební skladatel Zdenek Merta a mají spolu dcery Viktorku a Ester