Patricia Urquiola patří k největším jménům současné designérské scény. Třiačtyřicetiletá Patricia je také jednou z mála žen, kterým se podařilo prosadit v jinak výrazně mužském světě světového designu. Její podpis dnes najdeme pod výrobky světoznámých firem „první ligy“, jako je například Driade, MDF nebo Moroso. „Jsem tak trochu jako bojovník: zkouším lidi přesvědčit, aby dělali to, co chci já,“ komentuje Patricia označení vulkán, kterého se jí dostává.

Narodila se v Oviedu v severozápadní části Španělska. Původem je napůl z temperamentního Baskicka, což je na jejích pracích také patrné. Dlouho pobývala v Itálii, nyní pracuje v Londýně. Nábytek a design Patricie Urquioly je těžké nějak stylově zařadit: je nekonformní a sexy, dalo by se také říct. V mnoha ohledech je její jazyk kvintesencí Španělska, odráží se v něm paradoxy řádu a anarchie, konformity a vypjatého individualismu... říkají odborníci. Španělský design není tak nablýskaný jako třeba italský, je v něm více humoru a energie... Ale to vše jsou jen metafory, kterými se odborný svět snaží popsat zajímavou práci této dnes již velmi slavné designérky. Navíc je velmi sporné hovořit o tom, že existuje španělský design, když Patricia působí po celé Evropě, a firmy, které si objednávají její návrhy, patří k nadnárodním gigantům: ať už na poli nábytkového designu, nebo spotřebního zboží.

Patricia Urquiola

Sama své návrhy koncipuje tak, aby se každý objekt stal součástí domácího prostředí, ve kterém bude fungovat. Nezajímá ji výrazný autorský rukopis, který by její práce ihned identifikoval. „Nejsme součástí nějakého velkého světového projektu a basta,” razantně k tomu podotýká. Nechce být ikonou nebo značkou. I proto jsou její věci tak různorodé. Zatímco design bratrů Campanových z Brazílie nebo Karima Rashida není obtížné rozpoznat, Patricia Urquiola nemá tak výrazný výtvarný rukopis. Sama dokonce říká, že „surfuje“ a vybírá si inspirace a zdroje, se kterými pak dále pracuje.

Vystudovala architekturu v Madridu, pak přestoupila na slavnou milánskou Polytechniku, kde také v roce 1989 získala diplom na architektuře. Jako dcera úspěšného továrníka chtěla být Patricia Urquiola původně architektkou. „Můj otec byl inženýr a velmi si přál, abych šla v jeho šlépějích. Každý u nás doma miloval architekturu a interiéry. A má matka dodnes přátelům říká: „Patricia toho teď spoustu navrhuje, ale kdy už se konečně stane architektem…,“ říká se smíchem Patricia o své rodině. Je tomu mimo jiné i proto, že ve Španělsku je architektura mnohem víc respektovaným a ceněným oborem než „jen“ design, svěřila se v jednom rozhovoru.

Obdivuje italského guru moderního designu Achilla Castiglioniho, který ji přivedl k zájmu o design. „Castiglioni byl pro mne opravdu důležitý. Byl to on, kdo mi pomohl najít koncept, objevit v sobě kreativitu a soustředit se na podstatné věci. Například lampu, nůž nebo věci, které denně používáme. Než si založila vlastní studio, pracovala nejen u Castiglioniho, ale také u Vica Magistrettiho a Piera Lissoniho.

Jednou z prvních byla firma Driade, která ji požádala, aby navrhla sérii židlí. Pak pro značku B&B navrhla Fat Fat, což byla podle jejích slov „taková malá provokace“. Následovala práce pro Moroso a její věhlas postupně rostl. „Můj výtvarný jazyk je víc zakotvený v designu a mou ambicí je, aby mé věci byly důvěryhodné a přesvědčivé,” dodává.

V posledních letech je to především značka Moroso, pro kterou tato charismatická Španělka pracuje.

-var-