Jak dlouho jste si vybíral dům, ve kterém s manželkou žijete?

Nevybíral, byli jsme postaveni před hotovou věc. Manželka ho dostala. Dům postavil v roce 1905 její pradědeček, a jelikož k němu patří pole a sady, sloužil k obchodu s ovocem a zeleninou. Našli jsme účetní knihy, v nichž bylo zapsáno, že posílali třeba hrušky do Dánska.

To máte doma muzeum…

Spíš skanzen, dá se to tak říct. Zpočátku jsme dům využívali jako letní sídlo a jezdili tam na prázdniny. Před dvanácti lety jsme se ale rozhodli ho přestavět, abychom tam mohli bydlet.

Co všechno jste museli zrekonstruovat?

Museli jsme zbudovat záchod, koupelnu, vodovod a odpady. Překvapily nás podlahy. Truhlář na ně valil oči, byly z kanadské borovice, což je krásné, široké dřevo. Stačilo je přejet bruskou. Většinu původních věcí jsme se snažili zachovat. Byla to náročná rekonstrukce a smekám klobouk před manželkou, která se o všechno postarala. V té době jsem totiž točil Tele Tele a nemohl jí příliš pomáhat. Jen si pamatuji, že jsem pak osm let nechtěl vidět řemeslníka.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak to myslíte?

Neexistuje, že by vám někdo postavil něco na klíč a bylo to v pořádku. Řemeslníky musíte pořád hlídat. Odpoví vám – to je dobrý. Ale není to dobrý a jsou to moje peníze, za které chci pořádnou službu.

Vzali jste si na pomoc nějakého architekta?

Manželka si všechno navrhla sama. Je opravdu šikovná. Radil jsem jí, ať si založí firmu, že se minula povoláním. Původně je učitelka ruštiny a tělocviku, pak začala učit ještě němčinu. Interiéry pak navrhla i řadě našim známým.

Na co jste v domě nejvíce pyšný?

Na balkon, který nechala žena vybudovat na bývalém kurníku. Řemeslníci na něj dali překlady a teď máme krásný výhled do krajiny. Předtím to totiž bylo stavení opravdu jen na práci. A samozřejmě jsem pyšný na části domu, které jsme zachovali a renovovali. Třeba na schodiště se secesním zábradlím. Také na mrazírnu a sušírnu ovoce, což je obrovský prostor obložený korkem, aby si držel teplotu. Teď už se tam ale nic nechladí ani nesuší, jen tam skladujeme nepotřebné věci.

Neuvažujete, že byste funkci mrazírny a sušírny obnovil a zase pěstoval ovoce?

Já na to nejsem. Měli jsme obrovské meruňkové sady, ale stromy byly sázené ve čtyřicátém roce, některé dostaly šárku, tak už jich plodí jen málo, a z nich máme ovoce pro vlastní spotřebu. Ještě nedávno jsme ale sklízeli deset metráků meruněk, které prodával manželčin otec.

Postavil byste teď po čase něco jinak?

Nedělal bych kompromisy. Pokud si vyberete nějaké dlaždičky, tak si je kupte. Protože jsme neměli dost peněz, tak jsme se v chodbě a koupelně rozhodli pro levnější kompromis, ale pak jsme si to pořád vyčítali. Až v průběhu let jsme otupěli. Přitom jsme mohli mít krásné pálené španělské dlaždičky, ale nemáme.

Jak máte s manželkou rozdělené domácí práce?

O domácnost se stará manželka. Občas mi přikáže, co mám udělat na zahradě. Musí mi to říct tak čtrnáct dní dopředu, abych se na to psychicky připravil, protože práce na zahradě nenávidím. Například naposledy jsem jí musel vyvézt oleandry. Květináče jsem naskládal do vozíku a odvezl. Naštěstí na zahradě nic nepěstujeme, jen trochu květin.

A kdo seká trávu?

Na dvoře seká trávu manželka a já sekám na zahradě.

Co tedy máte vyloženě na starosti vy?

Psa. Louisiánského leopardího catahoulu, s nímž musím denně chodit na dlouhé procházky. Teď už je starší, tak vyrážíme zhruba na hodinu před obědem. Když byl mladší, tak potřeboval běhat víc. Také mi manželka píše seznam, podle kterého musím nakupovat.

Vizitka:

  • Narodil se 18. ledna 1956 v Ústí nad Labem.
  • Vystudoval herectví na JAMU v Brně.
  • Vidět ho můžete v šesti představeních v Divadle Bez zábradlí, dále v Hello, Dolly v Divadle Hybernia a ve dvou zájezdových představeních agentury Harlekýn Fatální bratři a Nebyla to pátá, byla to devátá.
  • Zahrál si ve filmech a seriálech Policajti z předměstí, Tele Tele, Hurá na medvěda, Rebelové, Letiště, Ulovit miliardáře, nebo Život je ples. Nejnověji ho můžete vidět jako Vencu Paděru v novém seriálu Doktoři z Počátků.
  • Snadno se nechá vytočit kravinami.

Foto: TV Nova a archiv Josefa Cardy