Bydlení celebrit: Lucie Bílá chce být dobrou sousedkou

Lucie Bílá
Zvětšit fotografii

Autor:

Několikanásobná zlatá slavice Lucie Bílá (47) se mnohokrát v životě stěhovala, ale harcování z místa na místo ji dávno nebaví. Od té doby, co si postavila domeček snů v rodných Otovicích, je šťastná, že už se nebude muset nikdy balit.

Lucko, jste také zastáncem toho, že nejkrásnější místo na světě je to, kde se člověk „narodil“?

Přesně to si myslím už dlouho. Mám obrovské štěstí, že bydlím na místě, které se mi vždycky líbilo. Kousek vedle nás je škola, kam jsem jako holka chodila, a věčně jsem obdivovala dům sousedů. Seděla jsem na pumpě a snila o tomhle místě, domečku na něm a zahrádce. A vidíte, sny se plní!

Lucie Bílá

Autor:

UŽ JSME BYLI TAKÉ NA NÁVŠTĚVĚ U CELEBRIT:

Kde sedáváte nyní?

Nejčastěji nad domem v altánku, dívám se dolů do údolí, do své rodné vesnice a je mi krásně na duši. V každém druhém domě mám kamarádky, spolužačky nebo známé sousedy. Kolem jsou místa, která pro mě moc znamenají, kromě školy třeba kostelík, kam chodíme vždy o Vánocích. Je tady i dům mého dědečka, ve kterém jsem vyrůstala, a kulturák, kde jsem měla svá první vystoupení. Je to možná zvláštní, protože je zrovna léto, ale nejvíc mě naplňuje klidem, že v tomhle svém domě strávím všechny příští Vánoce svého života.

Vybavíte si, jak vypadal váš holčičí pokojíček?

Dlouho jsme bydleli v tak malém prostoru, že jsme s bráškou okupovali ložnici rodičů. Mnohem později jsme pak měli každý svůj vlastní pokojíček. Nikdy na něj nezapomenu, i když třeba vůbec netuším, jaký plakát mi visel na zdi. Pamatuji si ale ty pocity, když se mi probouzelo srdce a cítila jsem tu krásnou touhu dobýt svět. Byla jsem plná všeho nepoznaného, ještě dnes si uvědomuji ten zmatek a nedočkavost. S odstupem času mi to přijde milé...

Podle jakého klíče jste si zařídila domeček?

Tím klíčem byly mé sny a také potřeby, a proto svůj domeček miluju do posledního puntíku. Je praktický, mohu v něm relaxovat, pracovat na sobě, učit se, schovat se v něm, a mít přitom vše, co potřebuji k životu. Někdy je to místo, kde plavu, cvičím a utužuju si tělo. Jindy prostor, kde se chystám na koncerty a vystoupení. Je to místo, kde žije můj milovaný syn i můj partner. Mám tam ale také „území“, kam kluci nemůžou. Takové místečko jen pro holky! Jsou tam barvičky, hřebeny, šaty, boty a tuna jiných holčičích věcí. Pak mám v domě prostor pro odpočinek a pro společný život mé rodiny. Každý má svůj koutek, kam se může schovat a být sám se sebou. Domek je tak velký, že se do něj vejdou všichni, které mám ráda, včetně mých kočiček. Kolem domu je velký prostor a čistá, přehledná zahrada. Moc ráda tam fotím stromy, keře, ptáky a nejraději nebe.

Bez kterých doplňků byste se určitě neobešla?

Bez obrazů Vladimíra Komárka. Jsou laskavé, plné ticha a čistoty. Tyto poklady jsem měla už dříve a při stavbě domu se myslelo právě na ně. Veškerý vestavěný nábytek byl navržen právě s ohledem na moje milované obrazy. Jsem jimi „posedlá“, a i když mám dům plný Komárkových pláten, kdykoli jsem někde v galerii a zmerčím nějaký další, hned přemýšlím, zda by se ke mně domů ještě nevešel.

A co vaše kuchyň? Máte i tam nějaké své holčičí poklady?

Mám „holčičí“ šuplík plný mazacích nožů. Malých, velkých, starých i nových. Prostě takové moje poklady, které nerada měním a používám je dle libosti. Další mojí radostí je velký hrnec, ve kterém vařím každý den zeleninový vývar. Několik hodin se vaří různá zelenina na mírném ohni a pak ten vývar celý den piju. Teď nevím, zda mám ten hrnec v oblibě proto, že je pěkný, anebo kvůli tomu, že ho mám celé dny na očích, a prostě jsem si na něj zvykla.

Vaříte ráda?

Lucie Bílá

Autor:

Zrovna včera jsem celý večer připravovala jednohubky do kavárny Modi, kterou si nedávno otevřel můj partner na Karlově náměstí v Praze, a každou tu jednohubku jsem dělala s láskou. Byla totiž na křest nového CD Amoroso, které vydává můj muzikálový kolega a kamarád Radim Schwab. Jinak musím přiznat, že nejsem zrovna moc zdatná kuchařka, a od té doby, co žiju s Petrem, který je báječný kuchař, to nechávám na něm. Díky němu jsem se naučila jíst pravidelnou stravu, i když nyní mám takové očistné období. Nevěděla jsem třeba, že když smíchám více druhů ovoce, v mém organizmu z toho vznikne alkohol, nebo že tolik propagovaná hojná snídaně není zase až tak skvělá, jelikož se tělo do dvanácti hodin v poledne čistí.

Jak jste vnímala povodně, které se sice nedotkly přímo vás, ale vašich blízkých Kralup nad Vltavou?

Snažila jsem se udělat, co se dalo, a spojila jsem se s panem starostou. Nakoupila jsem košťata, kýble, rukavice, dezinfekční prostředky, hadry. Poslala jsem tam také spoustu pitné vody Ondrášovky a z Jihočeských mlékáren jsem nechala přivézt jídlo nejen pro postižené povodní, ale i pro záchranáře. Kralupy nad Vltavou mám moc ráda a snažím se být dobrou sousedkou. Není ale důležité, co jsem udělala já, ale co bude potřeba udělat nyní. Voda opadla, vysvitlo sluníčko a všude je neskutečně moc práce s odklízením škod. Tím bych apelovala na lidi, aby se snažili také pomoci.


Lucie Bílá (vlastním jménem Hana Zaňáková) se narodila 7.4.1966 v Otovicích

  • V letech 1984-1986 působila v heavy-thrash metalové kapele Arakain
  • Hrála v muzikálech Les Misérables, Dracula, Krysař, Carmen
  • V roce 1995 se jí narodil ve svazku s Petrem Kratochvílem syn Filip
  • Byla dvakrát vdaná, v roce 2002 za Stanislava Penka, v roce 2006 za Václava Noida Bártu. Nyní je rozvedená a žije ve spokojeném svazku s Petrem Makovičkou
  • Bude opět porotkyní soutěže ČeskoSlovensko má talent
  • Zahrála si ve filmu v Peřině a Babovřesky
  • Letos se stala absolutním vítězem Českého slavíka 2012

Foto: René Kekely, Marek Podhora, Vojtěch Resler, archiv Lucie Bílé

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Zajímavosti
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

bydlení celebrit

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: rekonstrukce koupelny a WC, Koupelna, Rekonstrukce kanceláře/ateliéru.