Tondo, vážně jste se učil lyžovat u vás na zahradě?

Jasně, naše velká zahrada byla k tomuto účelu naprosto ideální. S malými dětmi je nejlepší začínat s lyžováním na rovině, aby se naučily na lyžičkách chodit a šoupat nohama. Prostě zvykat si, že jim pod nohama něco klouže. Jako dvouletý capart jsem si na zahradě udělal cestičky a chodil po nich v lyžích jako vláček po kolejích.

Velká zahrada ale musela být stvořená i k letním hrám. Je to tak?

Je fakt, že jsme se na ní s bráchou vyřádili. Jako malí kluci jsme si stavěli bábovičky a hrady na pískovišti, jako starší jsme si hráli na schovávanou. Věřte mi, že schovávat se bylo vážně kam.

ČTĚTE TAKÉ:

Vzpomenete si, jak jste měl zařízený dětský pokojíček?

Tehdy se dětské pokojíčky tolik nenosily, myslím tedy, co se týče zařízení. Krásně vybavený ho měl Kuba Suchý, se kterým jsme se kamarádili, vždycky jsem mu ten jeho moderní pokojík záviděl. Já v něm měl totiž klasický nábytek pro dospěláky, ale když jsme s bráchou pak chodili do školy, rodiče nám pokojíček zařídili úměrně věku. Nejvíc si pamatuji, že jsem měl na stěně velký plakát běžících koní a brácha zase stejně velký plakát s tygrem.

Stěhoval jste se v životě často?

Právě že moc ne! Dlouho jsem žil doma na Ořechovce, pak jsem si asi na sedm let pronajal byt ve Střešovicích a nějakou dobu jsem žil ve Špindlerově Mlýně. Musím ale přiznat, že klid života v nájemním bytě, kdy se o nic nestaráte, teče vám teplá voda, nemusíte topit, nebo třeba uklízet sníh či skládat uhlí a maximálně jednou za týden utřete prach a vyluxujete, jsem vlastně tak úplně nedocenil. Vyrostl jsem v rodinném domě, byl jsem zvyklý se podílet na jeho údržbě od dětství, a proto jsem si přál v takovém domě zase bydlet. Což se mi podařilo.

Kde nyní žijete s manželkou a vašimi syny?

Máme domeček v Benešově a opět si uvědomuji, že nám přináší obrovskou spoustu povinností a starostí, ale jinak bych žít už nechtěl.

Nestýská se vám po staré dobré Praze?

Kdepak, zajet si do ní mohu kdykoli, je to od nás kousek. Nedávno jsem se třeba podíval na Kampu, když jsem šel mé kamarádce, operní pěvkyni Pavlíně Senić, pokřtít do restaurace Campanulla její nové CD „Vánoční dům s Pavlínou Senić“. Na dvoře jsem si tam všiml nádherného veterána, chvilku jsem u něj postál, nasál staropražskou atmosféru a zase jsem se těšil domů do Benešova.

Pojďme zpátky k vašemu domku. Podílel jste se nějak na jeho zařizování?

Podílel? To je slabé slovo! Sám jsem třeba zařídil celou kuchyň. Dům ale ještě nevypadá úplně dle našich představ, máme třeba ještě „rumunský lustry“, kterých bych se časem rád zbavil. S manželkou máme představu, jak by asi měl být dům zařízený, a postupně ji naplňujeme. Většinou si řekneme, co se komu líbí a co ne, a v zásadě většinou dojdeme ke shodě.

Vaříte rád, když jste si zařídil pěknou kuchyň?

Nejsem sice gurmánský kuchař, ale jsem schopen uvařit jídla, která mám rád, a klidně je ukuchtím lépe než manželka. Co ale nemusím, je úklid, ovšem občas ho musím také vykonávat.

Jaké domácí práce zrovna moc nemusíte?

Strašně nerad žehlím, ale košili si vyžehlit dokážu. Nerad vyndávám prádlo z pračky a věším ho. S ostatním úklidem si nějak poradím, navíc mám spoustu práce kolem domu.

Zažil jste v baráku nějakou pohromu?

Zažil a není to tak dlouho. Byť bydlíme v podstatě na kopci a blízko nás není žádná řeka, potok či rybník, v rámci povodní jsme měli komplet vytopené sklepy. Tlaky spodní vody byly tak strašné, že to běžná izolace nevydržela. Vznikla nám škoda za 300 tisíc a děláme speciální izolace, které snad vydrží víc.

Chystáte se vyjet na hory?

Hory mám rád a ještě radši lyžování, hlavně aby už konečně napadnul sníh. Můj pětiletý syn lyžuje velmi slušně, ale jen se mnou jezdí, nic ho neučím. Žena lyžuje moc dobře, na horách jsme se kdysi i seznámili.

Vy neučíte svoje děti lyžovat? Vždyť se traduje, že máte vzdělání lyžařského instruktora?

Ano, to je pravda, mám sice poměrně slušné lyžařské vzdělání, ale ctím osvědčenou zásadu, že rodiče nemají učit lyžovat vlastní děti. Dítka k nim totiž nemají takový respekt a naopak. Navíc někteří dospělí lyžování tak dobře neovládají a neumějí ho ani ratolestem vysvětlit, nakonec ho naučí lyžovat špatně. Doporučuji zaplatit dítěti lyžařskou školu či instruktora, který se jim bude věnovat.

Vizitka

  • Jan Antonín Duchoslav se narodil 1. května 1965 v Praze.
  • Je jedním z pravnuků spisovatele Aloise Jiráska.
  • Pracoval v oborech jako rekvizitář, posunovač, podnikatel s dámskými ramenními vycpávkami, produkční, instruktor lyžování a osvětlovač.
  • Mezi jeho záliby patří lyžování, golf, jízda na kole, windsurfing, tenis a vodáctví.
  • V roce 1982 ho proslavila role Vikiho Cabadaje v kultovním filmu Sněženky a machři.
  • Zahrál si ve filmech Láska z pasáže, Rafťáci, Sněženky a machři po 25. letech.
  • Oženil se s právničkou Klárou Stibůrkovou, se kterou má syna Antonína (5) a Jana (2).

Foto: Tomáš Pikner a archiv Antonína Duchoslava