Bydlení celebrit: Zdeněk Troška má ve svém království dvaadvacet oken

Zdeněk Troška
Zvětšit fotografii
Při práci. Foto: Renbé Šekely

Autor:

Úspěšný český režisér Zdeněk Troška (60) nedá na rodné Hoštice u Volyně, které proslavil svou trilogií Slunce, seno…, dopustit. Tam se cítí opravdu doma, v Praze jen přespává.

Zdeňku, co se vám vybaví pod slovem domov?

Je to přístav, místo, kam se rád vracím. Jsou to Hoštice! Mám tam maminku, bráchu, švagrovou, jejich celou rodinu a je nám spolu prima. No a v Hošticích a okolí je také spousta tetiček, strýčků, bratranců, sestřenic. Když se náhodou setkáme pohromadě, nevejdeme se všichni do jednoho obýváku.

Jak velký máte prostor k žití v Praze?

V Praze obývám malý byteček 1+1, v Hošticích mám k dispozici celé podkroví, které jsem před devíti lety nechal zrekonstruovat. Tam je mé Troškovo království.

Váš pražský byt je maličký, ale ani dům v Hošticích není prý žádný vigvam. Nepotrpíte si na velké prostory?

Ale ano, na hradech a zámcích. K čemu obrovský byt nebo barák, nemám rád ratejny. Člověku stejně stačí jedna postel, stůl, jedna nebo čtyři židle, pro mě ještě piano a psací stůl. No a v Hošticích mám celé podkroví, mamka s bráchou a jeho rodinou, když přijedou, mají dolejšek. Stejně jsou tam vlastně pořád, a to nám stačí. Navíc velké prostory jsou náročné na úklid a údržbu. Než stále gruntovat, to si radši vezmu knížku a jdu na kopec nad Hoštice, nebo něco píšu. V létě chodím rád na houby, anebo jsem stejně pořád někde v luftu na obhlídkách či na natáčení.

Zdeněk Troška
Archiv Zdeňka Trošky
Jednou jste ale prohlásil, že vaše podkrovní království má dvaadvacet oken, jak je to možné?

Když jsme rekonstruovali půdu, kde byl jen maličký pokojíček, chtěl jsem vše propojit, aby vznikl jeden velký prostor s mezonetem a sociálem. A podařilo se! Pokud sečtu všechna okna v domě, včetně těch podkrovních, opravdu se dostanu ke dvaadvaceti. Mám rád světlo a světlé barvy, a až na výjimku u mě nenajdete nic ponurého a tmavého. Stejně tak, jako mám rád veselé, milé, usměvavé lidi, dělají dobře mé duši prosvětlené byty, domy i věci.

ČTĚTE TAKÉ:

Potrpíte si na nějaké cennosti?

Starožitnosti, drahé kameny, Rembrandty ani jiné drahé originály obrazů u mě opravdu nenajdete. Všechno, co dělá můj domov domovem, je účelně a šikovně zařízené. Nepotrpím si na zbytečnosti. Jediné, čeho mám snad až přemíru, jsou knížky.

Vážně jste takový knihomol? Kde ty knihy skladujete?

Já už domů do Hoštic nesmím vozit žádné knížky! Vždycky něco ale tajně propašuju k sobě nahoru. Maminka Růženka mi totiž říká, že těmi knihami už pomalu narušuju statiku baráku. Ale musím přiznat, že knížky, jídlo, spánek a moje práce, to je pro mě to největší potěšení v životě.

Zdeněk Troška
Doma v Hošticích u Volyně. Archiv Zdeňka Trošky
Jste jihočech každým coulem, i většina vašich filmů vznikla ve vašem rodném kraji, proč?

Jsem patriot a snažím se ve filmech ukazovat krásy našeho kraje. Nemyslete si, dneska najít do pohádky klasický statek, kostel nebo třeba kus louky a lesa není legrace. Naše země je tak zadrátovaná a protkaná ledasčím, že je to opravdu někdy nadlidský úkol. Proto s mým asistentem Markem Kališem před každým natáčením sjezdíme desítky, stovky kilometrů, abychom vybrali ty nejhezčí motivy.

Takhle jste našel svou vesničku Babovřesky?

Prozradím vám tajemství, Babovřesky vůbec neexistují! Je to fiktivní víska složená ze tří čtyř vesnic okolo Budějovic – Dobčic, Záboří, Holašovic a Malých Chrášťan. Do toho jsou ještě přidané Netolice a Hluboká nad Vltavou. Můj pomocný režisér Marek bydlí se svou ženou a dětmi ve vesničce Žabovřesky. V Žabovřeskách řvou žáby a v našich Babovřeskách zase řvou báby.

Dokázal byste svůj domov opustit a žít v zahraničí, třeba u moře?

Ne! I když jedu někam pracovně, nebo na dovolenou, tak se po dvou třech čtyřech týdnech už těším domů. Prostě doma jsem v Čechách, v mých jižních Čechách. Tisíckrát si můžu říct, co mě štve, a co by se dalo udělat jinak, ale víte, ono všude je něco. Nikde nepadají pečení holubi přímo do huby.

Umělci většinou chodí pozdě spát a vstávají kolem poledne. Jak je to u vás?

Přesně naopak, já jsem skřivan. Klidně usnu v sedm večer a probudím se ve čtyři či v pět hodin ráno a už pracuju. Hlavně v létě, když je teplo a brzo svítá. Jaro a léto miluju, podzim mám rád jen trochu a zimu, tu bych zakázal zákonem.


Zdeněk Troška

  • Narodil se 18. května 1953 v Hošticích
  • Vystudoval ve francouzském Dijonu na Lycée Carnot a poté pražskou FAMU - obor filmová a televizní režie
  • Natočil filmy Bota jménem Melichar, Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Poklad hraběte Chamaré, Andělská tvář, Kameňák, Kameňák 2, Kameňák 3, Princezna ze mlejna 1, 2, Z pekla štěstí 1, 2, Doktor od jezera hrochů, Čertova nevěsta, Babovřesky 1, 2
  • Je držitelem 1. ceny na MFF v Giffoni (Itálie, 1996) a Českého lva 2000 za divácky nejúspěšnější film Princezna ze mlejna 2 (2001)

Foto: René Šekely, Vojtěch Resler a archiv Zdeňka Trošky

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Zajímavosti
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

bydlení celebrit

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,okna.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Koupelna, Celková rekonstrukce bytu 80m2 3kk, Rekonstrukce bytového jádra.