Pavle, právě si dáváme kávu v autosalonu Dajbych, kde jste si před chvílí sedl za volant nově odtajněného modelu Jaguar F-TYPE Coupé". Co tomu říkáte?

No mě zaujal i tady ten úžasně pohodlný a luxusní SUV planety Range Rover. Jsem z něj úplně nadšený, v něm by se dalo klidně i „bydlet“ a krásně spát. Kdybych si ale měl vybrat, asi bych si „vzal“ toho Jaguara.

Však i vy sám máte doma ve svém vozovém parku nádherný skvost. Je to tak?

Je pravda, že pár aut doma máme, ale nejzajímavější je Rolls-Royce, anglický veterán, který má své vlastní dějiny. Angličané ctí tradice, a díky tomu mám krásné auto s minulostí. Kdysi ho vlastnil nějaký anglický poslanec, který dokonce v jeho kufru vezl mrtvolu.

Takové auto jistě vyžaduje i speciální péči. Kdo se u vás doma o něj stará?

Náš kamarád Zdeněk, ten auto opečovává se vším všudy, tedy s grácií a úctou. Vždycky s nadhledem a humorem sobě vlastním říká, že s autem můžeme vyjet jen za správného počasí. Nesmí pršet, ani moc foukat a auto mohou poškodit i ostré sluneční paprsky. K Rolls-Roycu se sluší mít řidiče, a když mě Zdeněk veze, vystoupí a auto obejde zepředu, aby mi otevřel dveře, jak žádá bonton. Zdeněk prý auto obchází zepředu záměrně, jelikož má dlouhý „čumák“, aby na něj bylo co nejdéle vidět. V naší republice má Rolls-Royce plno lidí a zrovna v květnu se s Monikou chystáme vyjet na sraz téhle značky. Jen doufám, že nebudou hlásit krupobití...

ČTĚTE TAKÉ:

Když už jsme u těch aut, bydlel jste někdy v autě?

Ne, že bych auto používal vyloženě jako náhradu trvalého bydliště, ale pamatuji, že v jednom ze svých prvních aut jsem jel do Chorvatska přes Rakousko. Nějak zvlášť jsem nepospíchal, rozhlížel jsem se po kraji, a když jsem byl unavený, normálně jsem se v autě natáhl a spal, jako doma. Auto je takový půl domov a dneska jsou tak perfektně vybavené, že se v nich dá několik nocí v pohodě bydlet.

Už několik let žijete na venkově. Nestýská se vám po Praze?

V Praze jsem v podstatě bydlel celý život, ať už na Vinohradech, či přímo v centru, a musím říct, že mi to ani nechybí. Vždyť se častokrát kvůli hluku, špatnému vzduchu či vedru nedalo otevřít ani okno. Pak jsem se rozhodl a koupil jsem v Mnichovicích, kousek od Říčan, pěknou vilu se zahradou a jsem naprosto spokojený. Koupím tam všechno, co potřebuji, a v Praze jsem za třicet minut.

V jaké části domu trávíte nejvíce času?

Pokud jde o jaro a léto, tak na zahradě. Je to taková naše další velká místnost, kterou s Monikou využíváme asi nejvíce. Za hezkého počasí chodíme domů fakt jenom spát.

Vaše vila dýchá na první pohled atmosférou první republiky, máte vevnitř i takové zařízení?

Přesně tak. Pořídili jsme si nábytek, který odpovídá stylu domu, ve kterém bydlíme. Netvrdím, že by se nám nelíbili kvalitní, šmrnocvní, moderní kousky, ale k nám by se nehodily. Mám rád starší nábytek, který je léty prověřený. Přijde mi totiž, že když už toho vydržel tolik, tak přežije i s námi. Navíc z toho nábytku cítím, že má duši, svoji minulost.

Jaké drobnosti vám dělají radost?

Monika má moc ráda sošky a různé malé stoličky, prostě něco, co dům zútulní a zpříjemní. Já jsem si zase třeba nedávno koupil klasickou mosaznou ruční váhu s mističkami. Jednak pěkně vypadá, a přitom je funkční. A nesmím zapomenout na novou sošku antické bohyně, která sluší schodišti u našeho klasicistního sloupu.

Máte nějakou místnost svému chlapskému srdci nejbližší?

Každý člověk touží mít nebo dokonce i má ve své domácnosti komnatu, která je jen jeho. Takovou oázu klidu, kde se cítí dobře a je obklopen věcmi, které pro něj mají význam. I já mám svoji „třináctou komnatu“ a i ty „zbytečné blbůstky“, které mám z nějakého důvodu rád. Celý život se mnou šel osobní nožík, nikdy jsem ho nepoužil, ale mám ho tam. Své místo v mé komnatě mají i zvláštní hrníčky, jež jsem kdysi sbíral, a také soška vítězného bojovníka. Netuším, kde jsem k němu přišel, ale pěkně mi to tam hlídá.

A kdo vládne u vás doma v kuchyni?

V kuchyni vládnu já, Monika je většinou pomocná síla. Když už jsme u té kuchyně, zrovna nedávno jsme koupili ledničku zahraniční značky, ale musím říct, kam se hrabe na naši starou dobrou Calexku. Jsem ze staré školy, a když jsme doma měli nějaký spotřebič, vydržel nám léta. Přijde mi líto třeba popadnout televizi a vyhodit ji na smetiště po dvou letech užívání, což je bohužel dneska běžné. Já jsem vychovaný k tomu, že věci mají sloužit dlouho. Maminka mě naučila, že si mám vážit práce toho, kdo něco vyrobí, a jídla. Jsou to úplně přirozené a normální zásady, které už se dneska bohužel nenosí.

Přibližně před rokem potkaly naši republiku ničivé povodně, dotkly se nějak i vás?

Během pár minut nám zaplavila spodní voda část domu. Odnesly to kanceláře, které máme dole. Velmi vtipné bylo, že když jsme to nahlásili na pojišťovnu, bylo nám řečeno, že se ale nejednalo o povodeň, nýbrž o záplavu, a proto nic nedostaneme. Mají to tam velmi dobře vymyšlené. Voda nám úplně zničila i divadelní plakáty za 150 tisíc korun, a to jsme se zase dozvěděli, že plakáty jsou prostředek k obživě, a tudíž nám opět nic neuhradí. Takže máme s Monikou v plánu si pro jistotu vše připojistit.

A co takové ty kalamity z nepozornosti?

Zrovna nedávno jsem zapomněl na rozpáleném sporáku hrnce a začalo v nich hořet maso. Monika spala nahoře a probudily ji strašný rány zespoda. Běžela se podívat a už viděla jen černo z kuchyně. Přijít o pět minut déle, tak jsme asi vyhořeli.

Kam se chystáte na dovolenou?

Kromě výletů po Čechách, které jsou našemu srdci nejbližší, pojedeme jako každý tok do Chorvatska. Já to tam mám rád, je tam sice hodně draho, ale moře mají nádherné. Z toho soudím, že každý stát by měl mít moře. Nádherná je i Francie, kterou jsme loni spolu procestovali.

Máte už připravenou pomlázku na Velikonoce?

No jistěže. Já mám totiž doma pomlázku, kterou nezahazuju, mám stále tu samou schovanou v takovém květináči. Každý rok ji vytáhnu a pořádně Moniku zmrskám. Tak se má na co těšit.

Kdybyste si mohl vybrat, kde byste chtěl bydlet?

V nějakém bungalovu, abych to měl pár metrů do moře, a aby mi tam nechodily žádné složenky. Chodil bych spát po setmění, tak takhle nějak bych si to představoval.

Vizitka:

  • Narodil se 26.10.1950 v Konici u Prostějova
  • Vystudoval brněnskou JAMU
  • Zahrál si ve filmu Tři oříšky pro Popelku, O štěstí a kráse, Třetí princ, Podivná přátelství herce Jesenia, Bardi, v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, Vyprávěj, Gympl
  • Moderoval spolu se Sabinou Laurinovou DO-RE-MI
  • V dabingu propůjčil hlas Alainu Delonovi, Johnu Travoltovi, Melu Gibsonovi, Alanu Aldovi
  • Jeho partnerka Monika Fialková je manažerkou Divadla Pavla Trávníčka
  • Ve svém divadle připravuje premiéru úspěšného pokračování hry Sborovna
  • Chystá se natočit film Kabaretiér

Foto: Tomáš Pikner a archiv Pavla Trávníčka