Martine, jak vás život na vesnici bavil? Pracoval jste rád kolem domu?

V naší vesnici jsem byl naprosto spokojený, v dálce jsem viděl hory a všechno kolem dýchalo přírodou a čistotou. Prostě takový ten svěží vzduch, s ním mám spojené dětství. Ovšem práce kolem baráčku mě zase až tak nelákala. Byl jsem přesně ten chlapec, kterého otec musel nahánět, aby mu šel pomoct.

Měl jste nějakou fintu, jak tatínkovi uniknout?

Občas ano, ale pomáhat jsem nakonec stejně šel. Řezal jsem třeba dřevo a na první kytaru mě táta nechal vydělat tím, že jsem celé prázdniny natíral náš plot. A docela jsem si toho štětce užil, protože pozemek není zrovna malý. Všechno se ale změnilo! Teď dělám muziku, která mě moc baví, ale když jsem psychicky utahaný, říkám si: „Já bych potřeboval celý den rubat dřevo, abych si vyčistil hlavu.“ Nejsem člověk, který dává najevo stres, ale je jasné, že se mu při svém povolání nevyhnu.

ČTĚTE TAKÉ:

Stále bydlíte u rodičů?

Osud muzikanta je být stále na cestách, doma jsem tak třikrát do měsíce, obejmu maminu a zase jedu dál. Často jezdím trasu Košice – Praha a vlastně po obou republikách, můj domov je momentálně moje auto.

Není to náročné? Nechybí vám vlastní postel?

Zpočátku to bylo super, ale každodenní, pevný domov mi chybí. Spávám po hotelích, ale vlastní postel je vlastní postel. Navíc se stravuji, jak se dá, a po dvou týdnech na cestách se už zase těším na skvělou rezančekovou polévku s mrkvičkou od mojí maminky. Kam se na ni hrabou všechny mekáče...

Je nějaké místo, které máte z cest nejraději. Kde se cítíte skoro jako doma?

Moje nejoblíbenější místo je zámek Ořechov, který se nachází v maličké slovácké vesnici v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Ta dědinka je tak krásně „ztracená“, že se tam snad „otáčejí už i mouchy“. Ten klid, pohoda, příroda mě opravdu nabíjejí a cítím se tam báječně. Na zámku jsem natáčel klip k písni Příběh snů a napsal jsem tam půlku své desky.

Máte tedy rád historická místa?

Mám a dokonce moc rád v takových místech koncertuji. Zajímavé prostředí, ze kterého dýchají dávné časy a osudy lidí, je vždycky přidanou hodnotou k muzice. Jasně, hraje se i v zakouřených klubech, ale atmosféra historických objektů má atmosféru, která se nedá ničím nahradit.

Kdybyste se mohl vrátit do minulosti, kde byste rád bydlel?

Chtěl bych bydlet někde, kde se to za století nezměnilo. Někde, kde nezasáhl člověk. Strašně moc mě fascinují místa nedotknutá civilizací. Samozřejmě vím, že pro běžný život by to bylo moc těžké, asi bych žil těžce a chudě a rozhodně bych to nezvládl, ale láká mě to vyzkoušet a zažít. Někdy bych rád patřil k lidem, kteří nemají civilizační starosti a problémy. Svět je na můj vkus rychlý, až moc rychlý.

A jak si představujete svůj dům „tady“ v civilizaci?

Často o tom přemýšlím a s mojí přítelkyní Celeste Buckingham si o tom povídáme. Vím, jsme ještě mladí, ale díky naší práci jsme tak nějak dříve dospěli a oba bychom si v budoucnu přáli mít vlastní domov. Ještě nevím, zda bych chtěl kvůli práci bydlet v Praze, nebo třeba v Bratislavě, ale přesně takové místo, kde by se mi líbilo, je právě ten Ořechov. Neměl bych problém s tím žít v České republice, na jižní Moravě je báječně.

Jak byste si dům zařídil?

Rozhodně si nepotrpím na nějakou modernu, i já sám nenosím značkové oblečení. Vždycky si zachovávám svůj styl a rád vypadám trochu jinak než ostatní. Takový by měl být i můj dům či byt. Chtěl bych v něm mít nábytek a zařízení, které už něco pamatuje, ze kterého by něco odžitého vyzařovalo. Mám dobré přátele v Paříži, kteří mají Organizaci francouzsko-československého přátelství a ti mají populární Vintage shopy, kde lidé nakupují věci, které už něco přežily, ale mají svoji vlastní hodnotu. Nejsou to ale klasické „sekáče“, prodávají tam kvalitní, čisté zboží na úrovni. Přitom laciné, originální a ekologické. V takových obchodech bych si rád pořídil zařízení do bytu. Nemám vůbec problém s tím, vzít si domů třeba starý stůl po tátovi. Naopak, pokud je funkční a pěkný, jeho stáří je jedině plus.

Dne 14. června budete vystupovat na IV. benefičním koncertu na Martinském mlýně nedaleko Trhových Svinů. Těšíte se?

O Martinském mlýnu jsem slyšel jen to nejlepší a budu v něm i nocovat. Mají tam prý zajímavě laděné pokoje od Ptáčníka, přes Husopasku až po pokoj s nebesy. Romantiku umocňuje funkční mlýnské kolo, rybník s vodníkem a hlavně fajn lidi. Na akce Martina France jezdím moc rád, už jsem byl před dvěma roky na koncertu Noc hvězd na hradě Houska a byl jsem nadšený. Vždycky z jeho benefičních akcí odjíždím s pocitem, že jsem něco pěkného zažil a zároveň jsem přispěl na dobrou věc.

Jaké máte plány na léto? Kam pojedete na dovolenou?

Nedávno jsem strávil s Celeste pár dní u moře na Mallorce, oba jsem potřebovali oddych. Muzikanti ale žádnou dovolenou v létě nemají, jen jeden koncert a festival za druhým. A takové bude moje léto.

Vizitka

  • Narodil se 29. srpna 1995 v Liptovském Mikuláši
  • Odmalička zpíval ve folklorním souboru a poprvé vystoupil s kapelou otce, bubeníka Ladislava Haricha
  • Vystudoval osmileté gymnázium
  • V soutěži ČeskoSlovenská Superstar obsadil 4. místo
  • V roce 2011 vydal své první album s názvem Příběh snů
  • V roce 2011 se stal objevem roku na TV Óčko
  • Jeho videoklip ke skladbě Nezvestná se stal klipem roku 2011 a Posledná pieseň videoklipem roku 2012
  • Má mladší sestru Lenku
  • Hraje na kytaru, klavír a bicí
  • Hraje s kapelou Musitany Hope

Foto: Tomáš Pikner a archiv Martina Haricha