Kde jste prožil dětství?

V Prešově a bylo to velmi šťastné dětství. Bydlel jsem v pokojíčku se sestrou, ta místnost byla dost malá a vypadala jako větší vagónové kupé. Asi proto mám celoživotní mindrák a potřebuji větší prostor k životu.

Podařilo se vám mít hodně velký prostor?

Kdysi jsem vlastnil desetipokojovou vilu se třemi obyvatelnými poschodími. Jenže pak jsem si přečetl článek „Žít, nebo bydlet“ a postupem času jsem došel k tomu, že s domem a se zahradou je moc starostí. Po jedenácti letech jsem vilu prodal a koupil jsem si byt v Bratislavě i v Praze. Byt mohu zavřít, cestovat, a když se vrátím, zase ho odemknu a žiji v něm. Dům potřebuje neustálé opravy a investice.

Jaký je váš byt v Praze?

Přetvořil jsem si ho k obrazu svému a říkám mu umělecké hnízdo. Něco na způsob ateliéru, kde se dá volně žít, tvořit i potkávat se s lidmi. Chtěl jsem ho zařídit tak, aby každý člověk, který do mého bytu vejde, měl pocit, že mi nenarušuje domov.

ČTĚTE TAKÉ:

Potrpíte si na luxusní vybavení?

Nesnáším okázalý luxus! Můj byt není ani super moderní, ani minimalistický a ani rustikální kýč. Jedná se o takovou fúzi, kde se potkávají prvky loftového bytu s prvky něžného, provensálského stylu. Hodně květin a nábytek, který snese nějaké to nakopnutí, zašpinění. Prostě se používá, stejně tak podlahy.

Kde jste čerpal inspiraci?

Fotil jsem si zdi v Českém Krumlově, v Amsterdamu a v Praze a podle toho jsem si pak doma sám dělal strukturální omítku. Obnášelo to šest nátěrů různých tónů na zeď, aby omítka působila staře a jakoby několikrát přetíraná. Jedna zeď mi zabrala klidně i dva týdny práce. Takovou věc musíte dělat s láskou a fanatismem, a já byl tím bytem posedlý. Celá rekonstrukce trvala přes rok.

Vypadá to opravdu báječně, prozradíte nám nějaké vaše triky, jak jste toho neotřelého a originálního designu docílil?

Tak třeba staré opasky jsem přitloukl na skřínku jako dekoraci. Použil jsem také starý trik z filmařské branže, když totiž chcete, aby něco vypadalo opotřebovaně, je ideální to natřít silným vývarem z černého čaje. V tomto případě černý čaj působí jako přírodní mořidlo, nepáchne a nešpiní, ovšem nábytek nesmí být nalakovaný. Dodnes si pamatuji, jak se při filmování bílé kostýmy namáčely v čaji, aby byly béžové a lehce „zašlé“, a tak to funguje i s nábytkem a dekoracemi.

Ještě máte doma nějaké další vychytávky?

Třeba jednu skříň, kterou mám v obývací místnosti, jsem pořídil v bazaru za 5 tisíc, sedmi nátěry jsem z ní udělal „dvě stě let“ starou. Džínovou sedačku jsem koupil hotovou, ale doplnil jsem ji ručně šitými polštářky z mých starých džínsů. Mám tady také houpačku, na které se houpám, když se vytočím, a vždycky mě to uklidní. No a světla nad barovým pultem v kuchyni jsou vlastně pastičky na myši, dno jsem z nich vzal a namaloval jsem tam měděnku a je z toho takové sítko. Velmi praktickou vychytávkou je, že mám všechen nábytek na kolečkách a během půl hodiny se dá byt přestavět na ateliér.

Jakou roli hrají ve vašem bytě barvy?

Dost podstatnou. Designoví architekti tvrdí, že mají být v bytě dvě základní barvy, plus jedna do kontrastu. U mě je základní barvou zrzavá a tabáková, proti nim tmavě tyrkysová. Třeba světlo mám industriálně tmavě tyrkysové.

A pustíte nás i do ložnice?

Jistě, mám ložnici koloniálního letce laděnou do kubánského stylu. Nad postelí visí na stropě obrovská vrtule z dvojplošníku. Můj otec byl totiž plukovník letectva a létal na letadlech. Od dětství mě s sebou brával na letiště, a tak mám silný vztah zvláště k vrtulovým letadlům. Nesmím zapomenout na velké francouzské okno a zrcadlo, které opticky zvětšuje prostor.

A co koupelna? Na ní jste si dal také záležet?

O té bych řekl, že je ve stylu kolonialistické něžnosti, doplňují ji motivy pírek, klobouků, květů a mušlí, které jsou pro mě symbolem svobody. Mám tam zajímavou hudební skřínku na kosmetiku. V antikvariátu jsem koupil noty a namočil jsem je v černém čaji, aby byly flekaté. Pak jsem je rozmačkal a nalepil na umakartovou skřínku. Poté jsem použil praskací lak, vyšisovaný odstín barvy a skřínka byla hotová. Stínítko, tedy vlastně lustr, mám ve tvaru čajové konvice. No a romantickou vanu jsem si pořídil na nožičkách, čímž jsem si splnil jeden dětský sen.

Vizitka

  • Narodil se 9.4.1959 v Prešově
  • Vystudoval Filosofickou fakultu v Prešově
  • Založil kapelu INDIGO
  • K jeho hitům patří Profesor Indigo, Kristínka iba spí, Chráň svoje bláznovstvá, Aj tak sme frajeri, So mnou nikdy nezostárneš
  • V roce 1985 se stal Československým Zlatým slavíkem a vlastní i dva stříbrné a jednoho bronzového slavíka
  • Je skvělým fotografem a své fotografie vystavoval v Praze, v Bratislavě a ve Vídni, více na http://www.artfotonagy.sk/
  • S bývalou manželkou Janou má syna Filipa

Foto: Peter Nagy