Pořiďte si prasátko do obýváku

Prasátka
Zvětšit fotografii

Autor:

Ještě donedávna si lidé mysleli, že čuník patří jedině do chlívku, a kdo by se pokusil toto dogma změnit, byl by považován za kacíře. Svět se však mění a stranou nezůstává ani chov domestikovaných zvířat.

Módní trend chovat prase v domácnosti jako domácího mazlíčka se objevil v USA, kde si celebrity začaly pořizovat miniprasátka. K takovým průkopníkům patřil například americký herec George Clooney, kterého začali následovat další nadšenci, až se tato vlna dostala i do Evropy.

U nás jsou tito chovatelé z větší části organizovaní v Českém klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti, který v současné době čítá 148 členů a 178 prasátek. Jejich miláčky se stala „malá“ prasátka, růžoví, hnědí, zlatí, bílí, černí i puntíkatí čuníci, kteří se za dodržení určitých podmínek a hlavně díky obrovskému nadšení a píli dají chovat i v běžném panelákovém bytě, i když nejlepším domovem je pro ně rodinný domek se zahrádkou.

Na jednom ze setkání členů klubu jsem měl příležitost hledat odpovědi na řady otázek, které si mohou zájemci u nás o tento prozatím ještě ne zcela obvyklý chov klást. Na mé otázky odpovídala jedna z organizátorek projektu, jinak majitelka prasečí slečny Boženky, paní Věra Dostrašilová.

Jsou prasátka chovaná v našich domácnostech opravdu „mini“?

Toto slovo je velmi zavádějící a představa dospělého prasete ve velikosti králíka je zcela nereálná. Pokud vám někdo ukáže takovou fotku, vězte, že jde o prasečí mládě, staré pár dní, které poroste až do svých pěti let a bude mnohokrát větší. Nevěřte proto „chovatelům“, jež nabízejí za nekřesťanské peníze maličká prasátka s tím, že je budete moci chovat například v kleci pro morčata! To je podvod, za kterým není nic jiného než byznys.

Jak moc tedy vyrostou?

Všechna prasátka chovaná na našem území jsou kříženci – tedy „prasečí voříšci“, u nichž lze pouze předpokládat, kolik budou jako dospělá vážit. Posoudit to proto nemůžeme ani podle velikosti rodičů, kteří můžou být malí, protože díky tomuto nevyváženému chovu nevíme, jak se projeví geny z předchozích pokolení. V ideálním případě to může být mezi 30 až 40 kg, ale klidně také 80 až 120 kg. Podle kritérií zahraničních chovatelů se však každé dospělé prasátko do váhy 140 kg považuje za „mini“, jelikož standardní užitkové prase, které lidé nechají dožít dospělosti, tedy do 5 let, váží okolo 450 kg.

Můžeme si domů koupit už dospělé prasátko?

Určitě ne do bytu. Prase je velmi konzervativní zvíře, které si už od raného období svého života zvyká na určitý řád a pořádek, a k tomu patří i vztahy s lidmi, jež s ním bydlí. Jakmile si na něco zvykne, není příliš ochotné cokoliv měnit.

Pokud to respektujeme, dokáže být tento rodinný mazlíček velmi přátelský ke svým majitelům i k ostatním domácím zvířatům, ale pozor, musí je znát od selecího období.

Co takové prasátko skutečně nemá rádo, jsou návštěvy. Ono považuje byt za své teritorium a případnému „vetřelci“ to dokáže dát najevo.

Jde s tím něco udělat?

Nedůvěru k cizím lidem a neznámému prostředí lze prasátko do určité míry odnaučit, ale je třeba s ním chodit odmalička mezi lidi. Pak si zvykne chodit na vodítku i jezdit v autě. V každém případě ale musíme respektovat jeho individualitu a nesnažit se ho vychovávat jako psa.

Jak tedy vypadá naše soužití s domácím prasátkem?

Prasátka
Boženka se koupe

Autor:

Kdo si pořídí prasátko, musí počítat s tím, že je to stádové zvíře a tudíž tvor velice společenský, který bude vyžadovat jeho přítomnost a nevydrží doma dlouho samotné. Lze jej naučit, aby na nás počkalo, než se vrátíme z práce, ale běda, když se zdržíme. Pokud si majitel čuníčka dojde ještě třeba poklábosit s kamarády, místo, aby přišel v obvyklý čas domů, najde pak místo domácnosti kůlničku na dříví. Z vlastní zkušenosti ale vím, že řádný chovatel udělá v takovém případě všechno proto, aby se to příště už nestalo a prasátko nemělo důvod tesknit. Prasátko je zkrátka partner, který nás bezvýhradně miluje, a nesmíme mu dát záminku k tomu, aby mělo pocit, že ho šidíme. Kromě toho potřebuje stále něčím zaměstnávat, protože je činorodé a nesnáší nudu.

A čím ho můžeme zaměstnat?

V první řadě bychom pro prasátko měli stanovit rozvrh, kdy bude jíst, chodit na vycházky, venčit se, a tento řád striktně dodržovat. Procházky je třeba volit takové, aby se unavilo a nemělo čas na lumpárny. V létě v pohodě ujde 8 km, ale pozor na přehřátí, prasátka se nepotí a tím pádem mají velmi špatnou termoregulaci, snadno dojde k přehřátí. V zimě volíme vycházky kratší, přibližně na čtvrt hodiny, ale dvakrát až třikrát za den. Je důležité, aby bylo toto zvířátko neustále v pohybu a neprochladlo. Procházky nevynechejme, ani když teplota klesne pod nulu. Klidně mu oblečme svetr či kabátek a vyrazme ven.

Na co ještě musíme dát při jejich chovu pozor?

Je vhodné co nejdříve prasátko nechat vykastrovat, pokud si ovšem nechceme pořídit chovnou stanici. Kastrace se týká nejen samců, ale i samic. Prasečí holka má totiž pravidelný měsíční cyklus, který se u každého zvířete projevuje jinak.

Není výjimkou, že je v tomto období téměř nezvladatelná. I proto doporučujeme kastraci. Jednou až dvakrát do roka je také třeba upravovat prasátkům spárky (zrohovatělé části prstů) a u samců ubrušovat kly.

Prasátka

Autor:

Jaká úskalí případné budoucí chovatele čekají?

Úskalím se může stát třeba dovolená. Do hotelu vám čuníka nevezmou a hlídat ho může pouze blízká osoba, která ho zná již od selátka a na niž je naše čuňátko zvyklé. Velkým problémem je cestování veřejnou dopravou. Pokud se prasátko do vagónu dostane, což se vůbec nemusí povést pro nepřekonatelné schůdky, tak ho řidič může vykázat. Většina chovatelů je proto vozí pouze vlastními auty. Jednoduché to ani není s výběrem veterináře, neboť zdaleka každý neumí léčit prasečí mazlíčky.

To určitě není nic snadného. Kdo si vůbec může dovolit chovat v domácnosti prase?

Prasátko do domácnosti si může pořídit pouze zodpovědný a vyrovnaný člověk, ochotný přizpůsobit svůj osobní život, ale i celý byt, dům či zahrádku (např. zapomene na pěstování květin) potřebám temperamentního zvířete, se kterým se bude přibližně 20 let dělit o všechny radosti a strasti. Musí mít také optimální sousedy, jimž chov prasátka nebude vadit.

Rozhodně si ho nemohou dovolit obyvatelé vyšších pater bez výtahu, protože toto zvíře nedokáže chodit po schodech. Také rodiče malých dětí by s jeho pořízením měli počkat. Prase totiž bez problému rozlouskne vlašský ořech, a co pak takový dětský prst?

Podle mne by se měl každý potenciální zájemce o pořízení roztomilého čuníčka nejprve seznámit se zkušeným chovatelem a na vlastní oči se přesvědčit, jak takové soužití vypadá. V Českém klubu majitelů prasátek najde určitě spoustu ochotných lidí, kteří se s ním podělí o zkušenosti a případně doporučí, kde si selátko pořídit.

Chceme-li mít toto zvířátko doma, měli bychom také něco vědět o jeho jídelníčku?

O čunících je všeobecně známo, že jsou všežravci, ale nelze to brát doslova. Prasátka v domácnosti by rozhodně neměla dostávat nic slaného nebo kořeněného a už vůbec ne čokoládové pamlsky. Členové klubu pro ně tudíž ve spolupráci s veterináři připravili speciální nízkokalorické granule, po nichž zbytečně nepřibírají na váze a současně dostávají do těla všechny živiny, které potřebují pro své zdraví. Lze jim též přilepšit ovocem, zeleninou, trochou kuřecího masa, tvarohem nebo jogurtem. Pijí čistou vodu, ale mají také ráda třeba slabý teplý čaj.

Je těžké prasátko vycvičit?

Většina prasátek se bez problému naučí základní hygieně, což je pro ně zcela přirozené. Už jako malá je bez problému naučíme chodit na bedýnku jako kočičky, a když povyrostou, lze je venčit stejně jako psy.

Složitější je to s poslušností. Prasátko je zvíře nesmírně inteligentní, a než něco udělá, důkladně si to promyslí. To je veliký rozdíl oproti psovi, který plní povely proto, aby udělal majiteli radost. Prasátko chce udělat radost sobě. Ono musí dojít k přesvědčení, že z toho samo bude mít prospěch, jinak to neudělá.

Čím jsou prasátka jedinečná?

Soužití s prasátkem přináší nejenom spoustu starostí, ale i kladů, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Na rozdíl od kožešinových zvířat nevadí jeho kůže i osrstění alergikům ani astmatikům. Domácí prasátka nejsou díky důkladné hygieně oproti těm z velkochovů vůbec cítit, a to ani, když zmoknou. Vzhledem k tomu, že je majitelé sprchují, stříkají hadicemi, koupou a případně i šamponují, tak spíše voní.

Samozřejmě jsou velmi chytrá, a i když nemluví, dokážou se svým majitelem komunikovat na úrovni čtyřletého dítěte. Většina prasátek je i v dospělosti velmi mazlivá a dává svoji náklonnost a lásku úžasně najevo.


Slova paní Věry bezprostředně potvrdila její Boženka, která se přišla pomazlit a občerstvit trochou vlažného čaje. Při pohledu na stokilové zvířátko jsem ani nestačil poděkovat za rozhovor, a tak to činím dodatečně.

Stanislav Šumbera

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Zajímavosti
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,obývák.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Rekonstrukce kanceláře/ateliéru, Koupelna, Kompletní rekonstrukce bytové jednotky.4+1.